Brother and Bones interview: Nejvíc se těšíme na české koblihy!

Vydáno 07.10.2015 | autor: redakce

Londýnští Brother and Bones vystoupí 24. října poprvé v Praze. Kapela, která už koncertovala po boku věhlasných Bastille, se 24. října zastaví v klubu La Loca. Nejdřív ale odpověděla na pár všetečných otázek.

Brother and Bones interview: Nejvíc se těšíme na české koblihy! Brother and Bones interview: Nejvíc se těšíme na české koblihy!

Jak jste ke jménu Brother and Bones vlastně přišli?
Ten název se poprvé objevil na takovém starém kusu papíru, kam si Rich jen tak vyléval duši nebo zapisoval kousky ze starých textů. Fráze „Brother and Bones“ se tam zkrátka najednou objevila a bylo to. Jsem rád, že jsme nemuseli vymýšlet jméno spolu, protože asi každý, kdo má nějakou kapelu, ví, že vymýšlení názvu je jeden z nejotravnějších procesů a není to vůbec jednoduchý.

Říkáš, že jste vyrůstali spolu. Kdy přesně vás napadla myšlenka, že byste si mohli založit kapelu?
No, Rich a Rob spolu opravdu vyrostli, oba pocházejí ze St. Ives v Cornwallu. Je to takové malé městečko a je ještě menší, když v něm začnete provozovat umění. Ti dva spolu chodili na vysokou a zároveň taky objeli celý jihozápad se svými koncerty. Potom se přestěhovali do Londýna, což je to pravé místo pro to, abyste roztáhli svá křídla a zároveň našli hudebníky s různým uměleckým zázemím. Je to prostě kolébka kultury. Rich dlouho jel na vlastní pěst jako sólový zpěvák, všichni jsme věděli, že tohle v něm je a že jeho sólový zvuk byl od Brother and Bones velmi odlišný. O pár let později (2010/2011) mi Rich zavolal a řekl mi, že chce začít psát hudbu, která by pro něho jako sólistu byla příliš náročná. Moc se mu líbil ten nápad zahrnout do produkce větší perkusní nástroje a rockovější zvuk, který by se mísil s folkem a akustikou. A to jsme myslím splnili, ne?



Pocházíš z Cornwall v Británii. Považuješ to místo pořád za svůj domov? Nebo je teď tvým domovem Londýn?
Cornwall je určitě pořád domov pro Richa a Roba. Je to místo, kam se vracíme pro inspiraci a odpočíváme si tam od ruchu města. Vlastně se to místo stalo takovým útočištěm i pro nás všechny. Ale Londýn je Londýn. Těžko se to srovnává s jakýmkoliv jiným místem, ten neustálý hluk a možnost jít a dělat, co jen srdce žádá, kdykoli v týdnu se ti zachce. Jakmile se sem přestěhujete, nemyslím si, že už odsud někdy odjedete. Všude jinde to bude už jen takový odpočinek od velkoměsta.

Vystupovali jste s Bastille. Jak jste se k té příležitosti vůbec dostali?
No, ačkoli se to nezdá, hudební byznys není zase tak velká komunita lidí. Každý člověk má spoustu kontaktů. Bubeníci Bastille, Yiannis a Woody, spolu bubnovali už na vysoký a jsou výbornými kamarády už pěknou řádku let. Hráli jsme docela dlouho ve stejných sálech, dokud Bastille nedostali nabídku k podepsání smlouvy a stala se z nich největší kapela na světě! Woody nás pak pozval jako předskokany, aby nám trochu pomohl. Byla to skvělá příležitost hrát na všech těch scénách a byla to hrozná sranda. Woody a kluci jsou fakt super.

Jaké to je stát na jednom pódiu s takovou kapelou? Jste víc nervózní nebo jste naopak naprosto klidní?
Je tu určitý element nervozity, protože jsou tu některé věci, na které jste nebyli zvyklí. Jako třeba velikost koncertních sálů a to množství lidí a fanoušků, kteří projevují zájem o naši hudbu. Ale ve výsledku je to show jako show a je jedno, jak je ta hala velká a kolik lidí v ní bylo. Své songy známe a milujeme to, co děláme. Prostě jsme tam šli, udělali svou práci a doufali, že nějaké procento z obecenstva dávalo pozor. A to, myslím, docela vyšlo.

Zná vás víc lidí po tom, co jste hráli s Bastille?
Ani ne, vystupujeme už dost dlouho a vybudovali jsme si už celkem pěknou fanouškovskou základnu. Ale není to tak, že by nás zastavovali lidé na ulici nebo něco takového. Naše cifry v sociálních médiích vyrostly a hodně lidí, co nás poznali právě jako předskokany, teď chodí na naše vlastní koncerty.



Tohle bude vaše první vystoupení v Praze a ČR vůbec. Navštívili jste někdy naše hlavní město?
Je to naše první návštěva a nemůžeme se dočkat. Slyšeli jsme, že vystupovat tam je naprosto skvělé. Yiannis ale Prahu nedávno navštívil. Řekl, že to bylo úžasné. Opravdu nádherné město, dokonce si zaplatil prohlídku a říkal nám něco o donutech, které tu máte. Opékají se nad ohněm a uvnitř je nutela. Když už v Praze byl, tak si prohlídl i místo, kde se bude koncert konat, a byl nadšený. Takže myslím, že mi budete věřit, když řeknu, že se strašně těšíme!

Jaká jsou vaše očekávání co se týče českého publika?
Jak už jsem řekl, podle toho, co jsme slyšeli, je české publikum jedno z nejlepších. Zřejmě rádi paříte a milujete živou hudbu. A to zní jako dobrá kombinace!

Vloni jste koncertovali v Americe. Jací jsou američtí fanoušci ve srovnání s těmi evropskými?
Publikum se liší od města k městu, o rozdílech mezi zeměmi nemluvě. Američani byli skvělí, zdálo se mi, že si naši hudbu ihned zamilovali. Možná máme výhodu v tom, že jsme Britové. Možná je to tím, že máme jiný přízvuk a historické dědictví. To nás nejspíš odlišuje od ostatních kapel ve Státech a Evropě.

Nedávno jste vydali album. Bude tedy tohle evropské turné postavené hlavně na nových skladbách?
K tomuhle turné přistupujeme stejně jako k albu. Je to oslava a zároveň milník veškeré naší tvorby, kterou jsme doteď představili. Takže setlist bude obsahovat jak čtyři roky staré songy, tak i ty, které vznikly teprve před čtyřmi měsíci. Chceme předvést všechno, co v nás je, takže budeme určitě hrát nejen ty jemnější songy, ale i ty tvrdší kousky. Spokojen bude každý.



Poslední otázka: co byla ta nejzvláštnější věc, co se vám během koncertů přihodila?
Před pár lety jsme hráli na festivalu ve Walesu. Stan byl plný lidí a bylo tam dost divoko. Byli jsme uprostřed vystoupení, když najednou všude vypadl proud. Yiannis a Rob to zachránili a automaticky přešli do bubenického sóla. Takhle to pokračovalo asi deset minut a v tu dobu už bylo to obecenstvo fakt jak utržené ze řetězu. Pak elektřina zase naskočila a my jsme mohli pokračovat v hraní. Vypadalo to, jako by to snad bylo naplánované. Tohle byl určitě jeden z nejpamátnějších momentů, který jsme kdy během koncertování zažili.

zavřít