BIGBÍT: 7. část Folk, Blues, art rock

Vydáno 01.09.2011 | autor: redakce

Nyní se opět vrátíme na počátek sedmdesátých let. Kromě elektrického blues a hard rocku sem totiž ze Západu přicházela i jiná muzika, jež spoustu hudebníků velmi ovlivnila. Kupodivu se občas činil i Supraphon, takže jsme tu na přelomu šesté a sedmé dekády najednou měli další žánrové oblasti, které se do našeho rocku postupně vstřebávaly, až je nakonec přijal za své. Jednalo se o tradiční blues a folk.

BIGBÍT: 7. část Folk, Blues, art rock BIGBÍT: 7. část Folk, Blues, art rock


HANSPAULSKÉ BLUES (1973-83)

Právě tradiční americké blues na začátku 70. let hodně ovlivnilo mladé nadšence z pražské čtvrti Hanspaulka. Postupně se okolo nich vytvořilo široké společenství, které se scházelo v tamějších hospodách, najmě v těch, kde šlo muzicírovat. Akustické kytary, kontrabas, piano plus cokoli, čím lze třískat do rytmu. Bluesové dvanáctky zpívané v angličtině nebo otextované do češtiny, povětšinou hanspaulským spiritus agens Jaroslavem „Tlučhořem“ Müllerem, ovládly místní krčmy. Z nich vynikala a stala se slavnou jediná – Hospoda U Tyšerů neboli Houtyš.

V letech 1973-74 se společenství natolik rozrostlo, že si uspořádalo (pochopitelně neoficiálně) dva festiválky pod zříceninou Na Babě, které příznačně nazvalo Babstock. A tam se již objevily první folk-bluesové party, kterými byly třeba Žízeň s Ivanem Hlasem (zpěv, kytara) a Ondřejem Hejmou (zpěv, foukací harmonika) nebo Yo Yo Quartet s Hejmou a bratry Richardem (zpěv) a Vladimírem (zpěv, piano) Tesaříky, byť ten se orientoval spíše na americký soul.

Hanspaulské vření, jehož středobodem se stala, jak již bylo zmíněno, knajpa Houtyš, postupně dalo českému bigbítu několik dodnes známých uskupení. V době Babstocků vznikli například Bluesberry, nejprve jako duo, později jako kapela s Petarem Introvičem (zpěv, kytara, foukací harmonika) a Máriem Císařem (kytara, zpěv). Na konci sedmdesátých let pak dali Hejma s Hlasem dohromady soubor Žlutý pes zabývající se jižanským rockem; po odchodu z něj založil Ivan Hlas s Janem Kalouskem (zpěv, kytara) skupinu Navi Papaya. V té době se mj. Yo Yo Quartet přejmenoval na Yo Yo Band a pustil se do reggae. Do Houtyše chodili i Zdeněk Vřešťál, Vladimír Vytiska nebo Zuzana Navarová, tedy jádro pozdějšího Nerezu, zpěvák a bubeník Bluesberry Martin Kraus posléze založil Krausberry, Mário Císař Hlavu B atd.

marsya1  MarsayasČESKÝ FOLK A FOLK ROCK (1971-81)

Druhou inspirativní žánrovou oblastí byl anglo-americký folk a folk rock, tedy lidé jako Bob Dylan, Joni Mitchell, Crosby, Stills, Nash &Young nebo Donovan. Také díky jejich vlivu čeští „městští“ folkaři zpívali o jiných věcech než vlna domácí trampské a country hudby. Odlišovali se od ní i vzhledově, nosili totiž dlouhé vlasy. Proto bylo vcelku jasné, že se tehdy dost ortodoxní vlasaté světy – rockový a folkový – časem prostě musely spojit. V době normalizace navíc české máničky pocítily potřebu slova, a hledaly někoho, kdo jim ho přinese. A těmi nositeli a „guru“ se stali písničkáři spojení ve sdružení Šafrán.

V tomto sdružení působili folkový „pedagog“ Jaroslav Hutka, objevitel moravských lidových textů Sušila a Erbena a autor známé Náměšti, kytarový ekvilibristik, skvělý zpěvák a textař Vladimír Merta, z jehož songů dodnes mrazí v zádech, dále divoký a nespoutaný karlínský bard Vlasta Třešňák, kytarová virtuoska,inspirovaná lidovou moravskou a slovenskou písní Dagmar Voňková nebo věčný provokatér a srandista Pepa Nos. Pod Šafránem vystupovali i Vladimír Veit, Hvězdoň Cígner, Petr Lutka, Burian & Dědeček nebo slovenská písničkářka Zuzana Homolová.

Členem Šafránu byla i nejslavnější česká folkrocková skupina Marsyas, v níž působili Oskar Petr (zpěv, kytara), Zuzana Michnová (zpěv) a Petr Kalandra (kytara, zpěv). Právě u ní byly nejsilněji cítit vlivy Dylana, „Mitchellky“ a CSN&Y, to všechno ale doplněné o výtečné poetické texty (Petr, později Michnová). První dvě alba Marsyas (1978) a Kousek přízně (1981) jsou dnes už klasikou – to druhé bylo natočenu už s Pavlem Skálou (kytara) a Jiřím Vondráčkem (basa).

blue_e3Blue EffectAsi nejslavnější akcí, které se „šafránovci“– konkrétně Hutka, Merta, Třešňák, Voňková, Lutka, Marsyas – zúčastnili, byly open air festivaly ve slovenském Pezinku v letech 1976 a 1977. Těm se pak díky tomu, co se na nich dělo (máničky, volnost, svoboda), nadlouho říkalo „československý Woodstock“. Mělo se ale blýskat na horší časy.

Písničkáři ze Šafránu totiž na jednu stranu občas mohli vydat desku, ale na stranu druhou, oficiálních koncertů ubývalo a navíc po nich bolševičtí tajní šli jako vosy po cuc-klacku. Hutka a Třešňák pak byli donuceni k emigraci (1978 a 1981) a Merta se potácel od zákazu k zákazu...

OD KUŘETE K ETC... A SPOL. (1972-82)

Když se rozpadlo Flamengo, jeho poslední kytarista Luboš Andršt si vzal k sobě rebely Erna Šedivého (bicí) a Ivana Khunta (zpěv) plus basáka Vladimíra Padrůňka a v roce 1973 společně vytvořili hard-blues-rockový Energit. Bohužel doba byla značně pitomá, což Ernouš s Khuntem dobře chápali, a tak foukli za kopečky. Na post zpěváka si tedy Andršt vzal Vladimíra Mišíka, který od rozpadu Flamenga v podstatě neměl do čeho píchnout.

energi1   EnergitTedy... aby měl na nájem a na pivo, začal se punktovat právě s folkaři ze Šafránu. Tehdy došlo ke skutečnému propojení rockerů s folkaři, když se vytvořilo jamové trio Merta-Mišík-Padrůněk a nazvalo se Čundrground. Časem si přišli zahrát třeba Vlasta Třešňák, houslista Jan Hrubý nebo bubeník Tolja Kohout. Hrály se většinou bluesárny, mertoviny a některé Mišíkovy songy, v nichž zhudebnil texty českých básníků Václava Hraběte a Josefa Kainara.

Toto opojení folkem se pak přeneslo i do Mišíkovy nové rockové skupiny Etc…, kterou založil v roce 1974. Kromě něho se v ní objevili Padrůněk (baskytara), Hrubý (housle), Petr „Kulich“ Pokorný (kytara) nebo Tolja Kohout (bicí). Během roku se vypracovala v tuzemskou špičku už jen proto, že její tvorba byla značně eklektická – spojovala hard rock, folk, blues a jazz. A do toho ty výtečné texty... Výsledkem pak bylo výborné první album Vladimír Mišík & Etc… (původní, leč neschválený název byl Stříhali dohola malého chlapečka, 1976). Etc… se mj. stali i největšími hvězdami obou ročníků festivalu v Pezinku. Kapela se postupně proměňovala (objevili se v ní třeba kytaristé Franta Francl a Jiří Jelínek nebo baskytarista Jiří Veselý), až v roce 1979 natočila další kvalitní desku Vladimír Mišík & Etc…. Nebylo jí ale souzeno pokračovat nadále. Míšík dostal v roce 1982 zákaz hraní a na oficiální scéně se objevil skoro až po třech letech.

etc_zl1Etc.ART ROCK (1971-82)

V minulém díle jsme si řekli, že spousta našich kvalitních muzikantů, aby mohla fungovat, fúzovala rock s jinými žánry, čímž do něj vnášela určitou komplikovanost. Po vzoru Yes, Genesis nebo Pink Floyd tak hudebníci se svými kapelami vytvářeli dlouhé členité kompozice, které se už mnohdy blížily na jedné straně vážné hudbě, na druhé straně jazzu.

První spojení rocku a jazzu u nás je možno najít na desce Coniunctio (1970), kterou nahrály společně soubory Jazz Q a Blue Effect. A právě Blue Effect (donucený ovšem k počeštění si svého názvu do podoby M. Efekt) v čele s kytaristou Radima Hladíka posléze začal vytvářet dlouhé skladby s častými změnami hudebních témat a rytmů. Přitom měl kapelník se skupinou problémy, neboť se mu na dva roky rozešla, a jen tak mimochodem – tehdy Radim doprovázel folkového barda Jaroslava Hutku. Po jejím obnovení v sestavě Hladík (kytara), Vlado Čech (bicí), Oldřich Veselý (zpěv, klávesy) a Fedor Frešo (baskytara) natočila zásadní album Svitanie (1977). Poté se k „Efektům“ vrátil Lešek Semelka (zpěv, klávesy), aby vystřídal Freša, a vznikla další klasika – LP Svět hledačů (1979).

ckvoc1  C&K VocalNávaznost na Flamengo chtěla potvrdit i skupina C&K Vocal Jiřího Cerhy a Ladislava Kantora. Začínala také jako folková, později přešla na rock – výsledkem byla deska Generace (1976). Postupně její skladby nabíraly větší stopáž, což skupina využila po svém a začala vytvářet tzv. komponované pořady. Studiově byly zachyceny až songy určené na vývozní desku Growing Up Time (1981). Jinak v C&K Vocalu postupně zpívali mj. třeba Luboš Pospíšil, Jiří „Šlupka“ Svěrák, Helena Arnetová, Zdena Adamová, Zuzana Hanzlová či Jana Štréblová, osvědčila se rovněž spolupráce s kytaristou a producentem Otou Petřinou, jenž sám také „artrockoval“ – viz jeho album Super-robot (1978).

Na Moravě se komponované pořady docela chytily. Jako první je uchopila brněnská skupina Progres 2 v čele se Zdeňkem Klukou (zpěv, bicí) a Pavlem Váně (zpěv, kytara). V roce 1979 vytvořila pořad Dialog s vesmírem, který na koncertech prokládala různými světelnými efekty, diapozitivy a filmy. Byl zachycen částečně i na LP a na EP. Po odchodu z M. Efektu se brněnský zpěvák a klávesista Oldřich Veselý vrátil k domovské partě Synkopy a vytvořil pořad Sluneční hodiny, později též nahraný na LP (1981).

Když se vrátíme do Prahy, musíme uvést též počiny Jana Spáleného Edison (šlo o zhudebnění stejnojmenné Nezvalovy básně, na LP vyšlo v roce 1978) a Signál času (1980).

No a na Slovensku pořád žil a tvořil klávesový mág Marián Varga s kapelou Collegium Musicum...

text Hraboš foto archiv
 

zavřít