Andrew Eldritch: Milosrdné sestry (s ručením omezeným)

SKLEPNÍ BUBENÍK

Singl The Damage Done, na kterém Andrew poprvé a naposled bubnoval, je dnes takřka neposlouchatelný. Alespoň ale posloužil k tomu, že se Eldritch rozhodl zakoupit automatického bubeníka (ten jediný zůstává pod přezdívkou Dr. Avalanche stálým členem až do současnosti) a najmout baskytaristu Craiga Adamse.

Následující singly už vykazují osobitý zvuk postavený na monotónním rytmu, výrazné baskytaře a především na proklatě nízko posazeném uhrančivém Eldritchově vokálu. Kvůli ponuré atmosféře skladeb a viktoriánskému stylu oblékání hudební média Sisters of Mercy okamžitě pasovala na leadery druhé vlny gothic rocku, čemuž se Andrew neúspěšně bránil. Když si ale vezmeme desítky gotických skupin, které se hlásí k odkazu Sisters, a stovky, které si od nich hudebně půjčují, tak se zas takový omyl vlastně nestal.

PRVNÍ, POSLEDNÍ A NAVŽDY
Ze Sisters se pomalu, ale jistě stává kultovní záležitost. V roce 1984 Andrew přibral kytaristu Wayna Husseyho, který se hned blýskl jako autor hudby k singlu Walk Away z chystaného prvního alba. Vydání LP bylo ovšem o rok odloženo, protože v létě 84 Andrew ve studiu zkolaboval a musel být hospitalizován. Diagnóza: totální vyčerpání. Důvod: kolotoč koncertů, natáčení, amfetaminu a alkoholu. Aneb, jak říká Eldritch: „Dobrá deska vznikne teprve tehdy, když ze sebe všechno vydáš a pak se zhroutíš.“

Debut přináší zásadní úspěch. Snad proto, že každá skladba má svou specifickou atmosféru
– od pochmurné vize budoucnosti v Black Planet až po monumentální Some Kind Of Stranger s elegantně vybalancovanou porcí romantiky a ironie, ve které Eldritchův vokál stoupá výš a výš. „Můj hlas zní zoufale a čím vejš zpívám, tím je zoufalejší. Zní to jako moje vlastní rekviem.“

Úspěch přinesl i své stinné stránky. Eldritch byl v Leedsu několikrát napaden, a tak se odhodlal k velkému přesunu. Byt na hamburském Reeperbahnu se stal jazykově výborně vybavenému Eldritchovi novým domovem a zůstal jím dodnes.

PO MNĚ POTOPA
Mezitím Sisters opouští zakládající člen, kytarista Gary Marx. Poté ohlásili odchod Hussey s Craigem, kteří svůj nový projekt pojmenovali Sisterhood. Pokud správně odečítáte, vyjde vám, že Andrew zůstal v kapele sám. A jelikož je rozený maximalista, tak mu nestačilo, že vlastní práva na název Sisters of Mercy, ale rozhodl se bývalým členům překazit užívání názvu Sisterhood. Narychlo zplichtil projekt pod stejným názvem a vydal singl Giving Ground a album Gift. Tím si úspěšně legalizoval název Sisterhood a Husseyho parta se musela přejmenovat na Mission. Gift přinesl pětici dlouhých monotónních skladeb, šitých horkou jehlou. To se rozhodně nedá říct o Eldritchově opus dei v podobě dalšího alba nazvaného Floodland, tentokrát už pod hlavičkou Sisters of Mercy. Devět sevřených kompozic je zabaleno do zvukově bohatých aranží, hodných jednoho z hudebních milníků 80. let. Mocný element vody Eldritchovi slouží nejen k vizím apokalypsy a následné očisty Země, ale i jako symbol sexuality. Křehká autobiografická balada 1959 údajně vznikla na základě dopisu fanynky vybízející Andrewa ke složení písničky, kde by zněl jen klavír a vokál. Stalo se. A mráz po zádech z toho běhá i po létech. Album uzavírá skladba Neverland:

Měl jsem svůj odraz v zrcadle
Měl jsem ruku na spoušti
Měl jsem místo na slunci
A letenku do Sýrie

Klesáme dolů
Padáme, ruku v ruce
Klesáme dolů, ale nikdy,
nikdy nedopadneme

ALBUM V NEDOHLEDNU
Singl More předznamenal v roce 1990 další album – víc kytar, víc hysterie, ale bohužel i víc rockového klišé, i když ironicky pojatého. Vision Thing hudebně pokulhává za svými předchůdci, nicméně obsahuje několik brilantních skladeb typu Ribbons nebo I Was Wrong. Po pěti letech se rovněž Eldritch vydává s novou sestavou na koncertní pódia a zároveň vyhlašuje válku svému vydavateli East West, u něhož odmítá vydat nové album. Přestože se Eldritchovi podařilo koncem 90. let od East West smluvně vyvázat, k vydání dalšího alba už nikdy nedošlo. Údajně hlavně kvůli přemrštěným finančním nárokům našeho principála. Přitom Sisters hojně koncertují a v repertoáru se objevují nové zajímavé skladby, o čemž se ostatně můžeme přesvědčit 11. 6 na festivalu Sonisphere.

text Karel Hron foto archiv