Scott Weiland aneb Heroin Hero

Od dob slavného Beethovenova výroku, že „hudba je úžasnější zjevení než celý lidský rozum a filosofie“, už v říčkách a potocích uplynulo něco kubíků vody. A velký Ludwig navíc nemluvil o rocku, jak patrno. Ovšem i ten je jedním věčným zjevením, navíc jako vysavač do sebe nacucává všemožnou uliční špínu i nadmrakodrapovou pompu, dávno již neexistuje sám o sobě, ale mediálně vykrystalizoval v bastarda, jehož páteř křiví a ohýbají k obrazu svému další a další generace mladých fuckerů. Kdykoli neměl rock ksicht, tak mu bylo třeba přibarvit oči a ústa a zas byl náležitě vidět. Nejdřív vidět a až pak slyšet.

SEBEVRAŽEDNÝ PILOT
Scott Weiland je jedním ze symbolů rockové „revoluce“, která se prodýchala zpunkovatělými zdmi garáží Orange County, stejně jako o něco severněji vypučela v kamenné chrliče seattleských nároží ve výkřicích cobainovské grungenerace. Přesto nikdy nepovažoval za fér, že jeho Stone Temple Pilots jedním dechem přirovnávali k Soundgarden, Pearl Jam nebo Alice In Chains. Styčných bodů se tu však válely tucty. Vévodil jim ten kardinální – žádný nástup nových rockových směrů nebyl nikdy tak silně spjat s tvrdými narkotiky, jak papírové figurky se začaly stavět a poulit horečnaté oči všichni Vedderové, Cantrellové a Staleyové v jakési z kloubů vyhozené trojkombinaci biaffrovských politických šlehů, bowieovské chameleonské image a Farrellově artistní akcentaci sexismu a  dandyovské drzosti. Nějaká muzika byla vždy až na druhém či třetím místě. Když ji ale vymyslely a hrály ti výše uvedení schopnější, zněla od podlahy, ostře a atakovala oceán nových, dychtivých uší a očí.

Weiland se narodil 27. října 1967 v kalifornském Santa Cruz do rozpadlé rodiny, vychovával ho-nevychovával otčím. Už ve 12 málem zbořil dům při stylových orgiích s přáteli, v patnácti mu učaroval punk, jehož neo-podoba začala dunět celým Orange County. O něco později potkal basistu Roberta DeLea, jeho bratra a kytaristu Deana a bubeníka Erika Kretze, s nimiž po několika inspirativních jamech dal dohromady prajádro STP – chvíli se jmenovali Swing, pak Mighty Joe Young. Pak již pod definitivním názvem podepsali (na apríla 1992) smlouvu s Atlantikem a do roku 1996, během čtyřleté aktivní existence, vydali tři veleúspěšná alba – Core, Purple a Tiny Music...). S jedinou producentskou jistotou – Brendanem O´Brienem.

STONED MUSIC
Alba mizela z obchodů po milionech – náladová, temně syrová muzika, poháněná mnohdy neoposlouchanými aranžerskými i instrumentálními postupy, tvárný a emotivní Scottův vokál, vyzývavé texty a v neposlední řadě atraktivní pódiová show, to vše působilo jako magnet. Jednotliví členové se však záhy octli na jeho vzdálených pólech, nezdravé tendence lépe řečeno dostaly kontury Weiland versus zbytek kapely. „Ke konci to už byl jenom projekt, neměli jsme společného vůbec nic, všechno původní nadšení se ztratilo, byla to jedna velká zbytečnost,“ říká dnes, kdy dle vlastní slov rozšlapal všechny desky STP a vyhodil je oknem. Mrknutí oka někdy dělí lásku od nenávisti. Co se stalo?
Nic zvláštního – Weiland už byl totálně na heroinu a motal se od průseru k průseru. Jízdy v opilosti, výtržnictví, rvačky, soudy, léčebny, tvůrčí struna v kapele se přervala v typickém akordu, v jakých praskala všude okolo ve stylově spřízněných kapelách. Dlouhověkost v době tak šílených drogových závislostí? Spíš smrt. Ta slepě ale pořád sahala ve tmě kolem Weilanda, brala si jeho kolegy co hrdlo a kosa ráčily a tak nějak přežil.

Patrně ne s úsměvem na rtech, jak by se líbilo kresličům psaneckých a rebelských portrétů, ale přežil. Jako o to atraktivnější objekt pro nekončící mediální útoky a celebritní onanie, k nímž často zavdával nemálo příčin.

Drsňák s ďáblem v těle. Kdo ho ale opravdu znal a zná? Ze stránek tisku zírala konstrukce – fackovací panák, který však zvládne prodat nemalou část nákladu. Alespoň v USA.

„Bral jsem a pořád beru drogy, to nezastírám. Propadl jsem jim už v dobách, kdy jsem neslyšel na nic jiného, než na jména jako William Burroughs nebo Allen Ginsberg. Srdcem jsem pořád beatnik, i když vím, že jsem s heroinem prošel všechny částí Danteho pekla. Už mě ale nechte na pokoji,“ říkal před lety.

Dva roky zpátky Weiland kapelu Stone Temple Pilots opustil. Mezitím se věnoval také sólové kariéře a letos vydal svoje třetí sólové album s názvem A Compilation Of Scott Weiland Cover Songs. Na desce jsou covery písní muzikantů, kteří Weilanda inspirovali, jako jsou David Bowie, Beatles, Rolling Stones, Nirvana nebo The Smiths. Album vyšlo pouze v digitální podobě a je ke stažení na Weilandových oficiálních stránkách. 

ODJIŠTĚNÝ REVOLVER
V roce 1998 se pokusil vrátit z mramorových chodeb rehabilitačních klinik sólovým debutem 12 Bar Blues, který si celý napsal i natočil sám, ale nevěděl co chce – jestli experimentovat nebo zemitě rockovat. Když to skloubil dohromady, vznikl hybrid, jehož přece jen na své jméno něco prodal.

Rozvedl se a našel si novou lásku, sem tam se objevil i na obálkách fashion plátků, tu a tam se zúčastnil nějakého studiového projektu, ovšem hlavně po narkotických sinusoidách neustále klesal a objevoval se. Pokaždé o polovinu míň zajímavý.

Slashova nabídka ho zastihla v New Yorku. Kytarista po letech pokusů stál konečně před zrodem smysluplného bandu, kterým by jednou provždy spálil vyběleného kostlivce jménem Guns N´Roses. Byl tu i jeho kolega bubeník Matt Sorum, volný byl i basák Dave Kushner, který se v minulosti ometal kolem Davea Navarra.

Debut Contraband představil prvotřídní ansámbl, slashovský dirty rock´n´roll zamířil přímo do středu opuštěného (nebo raději zahuštěného, ovšem stále žádoucího) terče a hned za pár dní se ho prodalo na čtvrt milionů kusů. A live? Dravost starých kocourů vzala všem dech.

MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
...Scottovo původní příjmení bylo Kent, nynější mu dal po adopci jeho nevlastní otec David Weiland.
...Scott Weiland téměř půl roku netušil, že dívka, s níž chodil, věnuje stejné sympatie i jeho kolegovi ze Stone Temple Pilots Robertu DeLeovi.
...první kapela , kterou sestavil, se jmenovala Awkward Position.
...je velkým příznivcem Led Zeppelin, Davida Bowieho, Queen, Kiss a hlavně Beatles. Objevil se třeba na jejich tribute Johna Lennona Working Class Hero (1995) jako člen epizodního projektu The Magnificent Bastards, o tři roky později ho přizval k natáčení sólovky Vertical Man sám Ringo Starr.
... Stone Temple Pilots se poprvé představili v Evropě na samostatném turné v březnu 1993.

text a foto: Warner Music, archiv 

---