V roce 2004, kdy vydal Karmen se šťastným koncem, se posunul dokonce až do Španělska. Nikoli však hudebním stylem, ale příběhem. Inspirace přišla v Bělehradě, ve státní opeře. Při pozorování klasické Carmen si uvědomil, že Romové nemají žádnou operu, a že by to mohl být opravdový příběh i z dnešní doby.
Balkánské dívky pro něj najednou byly všechny jako Carmen. „
Znám slavného trumpetistu, který našel svoji dávnou lásku z mládí jako prostitutku na ulici v Itálii, její osud byl podobný příběhu Bizetovy Carmen, a on pro ni chtěl vymyslet nějaký happyend. To je tedy kostra té mojí Karmen.“
Bregovičova opera není prostě romskou adaptací Bizetovy Carmen. Svou „dechovkovou“ operu Bregovič mohl v podstatě pojmenovat úplně jinak, ale došel k závěru, že osudy jeho postav potřebují Bizetovu operu jako archetypy. Carmen je metafora na lásku a svobodu. Bregovič však byl ke své téměř stejnojmenné hrdince laskavější a jeho dílo tudíž má podtitul „se šťastným koncem“.
Cikáni totiž milují šťastné konce. A věří jim dokonce ještě mnohem naivnějším způsobem. Opera byla nejdříve psána jako filmová hudba, pak přišlo veřejné testování s orchestrem a po odehrání více než 100 repríz projekt dospěl do stadia vhodného nahrávky na CD.
Bregovič uvede cikánskou operu
