Recenze: Natočil bubeník Blink-182 hiphopové album roku?

Travis Barker
Give The Drummer Some
Universal

Přestože je Give The Drummer Some sólo debut, Travis Barker jím uzavírá takřka dekádu svého hiphopového exkurzu. Už v roce 2002 totiž prohlašoval, že raději poslouchá rap a drum and bass než rock. A zatímco první deska jeho bokovky Transplants byla spíš punk líznutý black music, druhá představila ultračistý jižanský hip hop, jemuž propůjčil jméno i rapper Paul Wall.

Na Give The Drummer Some Barker prezentuje hip hop jako žánr, který přes výrazné sklony k monotónnosti dokáže znít variabilně. Práci mu ulehčil all star team hostů. Kdo v Americe něco znamená, hostuje na Barkerově debutu. Snoop Dogg, Lil Wayne, The Game, Kid Cudi, Busta Rhymes, Cypress Hill, Rick Ross a tak dále.

Album má famózní nástup. Úvodní Can a Drummer Get Some? s ostrým kytarovým riffem střídá svižná If U Want To a tempo pokračuje až do osmé skladby, kde Barker společně se Slashem a Transplants zvolní v rockově ospalé Saturday Night.

Zcela mimo koncept alba je ke konci zařazena On My Own s Corey Taylorem. Škoda, že Travis věnoval lídrovi Slipknot samostatný song a "neupíchl" ho k nějakému z rapperů, jak to udělal např. s Tomem Morellem v Carry It. Tomu kolaborace s RZA a Raekwonem z Wu-Tang Clan sedla skvěle.

Na Give The Drummer Some zůstávají bicí po celou dobu v pozadí, Travis necítí žádnou potřebu hudebně masturbovat dlouhými sóly, a i když jsou nepřeslechnutelným elementem, nikdy nejsou dominantním faktorem žádné ze skladeb.

Barker jako producent zná dokonale "krevní skupinu" každého z hostů, a proto jim jde povětšinou "na ruku", což se může zdát jako logický krok, ale ve výsledku nedostane z MCs nic víc než jejich standardní průměr. To albu ubírá jistý moment překvapení, protože posluchač dostane přesně to, co od daných interpretů očekává.

Pětatřicetiletému bubeníkovi se tak hvězdný manšaft sice povedlo ukoučovat, ale ve výsledku to líp než na plichtu nestačilo (i když jí předcházel kombinačně krásný zápas).

4/7

Marek Pros