RECENZE: Mike & The Mechanics jedou po uhlazené cestě

MIKE & THE MECHANICS
THE ROAD
Sony Music
11 trax

Sedmé album Rutherfordovy kdysi vedlejší, nyní hlavní kapely, pojmenované The Road, poznamenala zásadní změna posádky na palubě „opravářského vozu“. Sestava Mikea a Mechaniků byla vždy proměnlivá, což bylo dáno už nárazovostí existence kapely. Celkem nepřekvapí, že kromě principála nefiguruje mezi doprovodnými muzikanty nikdo z předchozí sestavy alba Rewired (2004). Během Rutherfordova turné s Genesis si muzikanti našli nové zaměstnavatele. Ovšem jde o první album v historii Mike & The Mechanics, na kterém nezpívá a nehraje na klávesy dosud věrný Rutherfordův souputník Paul Carrack, kterému se už nechtělo přerušovat sólovou kariéru.

Je to znát? Po pravdě, ani ne. O sólové pěvecké party se dělí Andrew Roachford (míval celkem úspěšnou kapelu, pojmenovanou jen svým příjmením) a Tim Howar (muzikálový zpěvák, před časem člen rockové kapely Van Tramp). Prvně jmenovaný se stará i o část klávesových partů. Oba ctí uhlazený, intonačně precizní pěvecký styl Carrackův, potažmo styl dalšího z někdejších Mechaniků Paula Younga. A oba dokonale zapadají do Rutherfordovy představy o příjemných, líbivých, ovšem nikoliv podbízivě přihlouplých pop-soul-rockových písních.

Hlavním pojítkem zvuku Mechaniků s minulostí přitom logicky zůstává pan kapelník, který se postaral nejen o všechny basové a podstatnou část kytarových linek, ale i o programování základu písní. Odvedl přesně takovou práci, na jakou jsme u něj zvyklí. Jakoby nenápadnou, nepředvádivou, ale dokonale funkční. Zvuk a písně alba The Road tak evokují pohodovou jízdu po kvalitní dálnici, bez vzruchů a řešení nebezpečných situací, ale také bez havárek a srážek s kýčem.

Obsah alba je natolik vyrovnaný, že nemá smysl vypichovat jednotlivé písně. Snad jemný rozjezd titulní a zároveň úvodní skladby... Žádná vyložená vata, ale na druhé straně ani jasná singlovka, která by album rozsvítila na první poslech. Chytlavě vystavěný refrén zdobí třeba píseň Reach Out (Touch The Sun), která byla jako první singl vybrána. Ale i tahle píseň je natolik decentní, že neodpoutává pozornost od zbytku desky. Jako singl by stejně dobře mohly zabrat skladby Try To Save Me, klenutá I Don’t Do Love, lehce „U2-ovským“ refrénem opatřená Heaven Doesn’t Care, retro-klávesami ozdobená Hunt You Down... doplňte si sami dle momentální nálady.

Jistě, ctitelům artistního dynamického popu pozdních Genesis, natož prog-rockovým fandům, bude připadat tahle Cesta až příliš hladká, místy uklidňující až k uspání. Jenže Rutherford prostě nepotřebuje šlapat na plyn, bez ohledu na to, kolik koňů má pod kapotou. Nespěchá, nezávodí. Spokojí se s poklidným sledováním světa, ubíhajícího za okénky. The Road sice nebude albem roku, ale jen tak pozorovat spolu s Rutherfordem & spol. krajinu není špatný zážitek.

Tomáš S. Polívka
4/7