Vydáno 12.06.2011 | autor: Daniel Maršalík
Nikdo z jeho pěveckých kolegů netančí tak dobře jako on. Téměř nikdo také nevydává desky tak často jako on. A přestože mladý Američan má poměrně (komerční) úspěch, stále ho nemůžeme řadit do první ligy. Chybí mu větší osobnost. Stále z něj mám dojem, jakoby někoho napodoboval. Možná až příliš podlehl vlivu Michaela Jacksona, a proto často působí spíš jako jeho revival. Když pustíte jeho hudbu někomu, kdo není vyloženě jeho fanouškem, bude mít problém určit, zda jde o Chrise Browna, Ne-Ya, nebo třeba Ushera.
Na F.A.M.E. Brown vsadil na produkci, která na dnešní posluchače platí, ale která nemusí zaujmout za pět nebo i víc let. Jacksonovy desky lze poslouchat i dnes. Kdo si však poslechne Brownova starší alba, která se datují od roku 2005? Podobný osud bohužel pravděpodobně čeká i CD F.A.M.E.
Album v sobě odráží prvky R&B, popu, hip-hopu a takzvaného europopu, který výslednou podobu desky kvalitativně hodně snižuje. Většina skladeb se hodí především do tělocvičny, pokud se rozhodnete věnovat aerobiku. Je to případ i singlů Yeah 3x a Beautiful People, ale i dalších nahrávek, jako jsou například Oh My Love a Say It With Me.
Jednoznačně nejlepším songem je singl Look At Me Now, ve kterém Brownovi vypomáhají Busta Rhymes a Lil' Wayne. Píseň má nakažlivý a sexy dirty beat a každý z rapperů do něj vkládá svůj osobitý styl. Kdyby se v podobném duchu nesla celá deska, nebylo by třeba diskutovat o Brownově pozici v hudebním průmyslu. K tomu lepšímu patří i Chrisova poklona zesnulému Michaelu Jacksonovi. Do písně She Ain't You vpašoval sampl z Human Nature z alba Thriller.
F.A.M.E. je deska, jakou bychom od Chrise Browna čekali. Nejedná se o žádné překvapení. Díky špičkovým producentům nepatří do odpadu, ale zároveň nedosahuje ani závratné kvality. Chris Brown se drží průměru, což určitě nechce. Idoly a vzory má velké, ale zatím jim sahá maximálně po kotníky. To je ale vzhledem k jeho nízkému věku zcela v pořádku.
3/7
Daniel Maršalík
0,00
čtenáři
hlasuj