LIVE z Rock For People: My Chemical Romance došla šťáva, Kele obstál

Program začínáme v jednom z hangárů, před půl pátou tady vystupují Rara Avis. Docela temnou muziku, kterou kluci mixem kytar a synťáků produkují, dotváří s lehce démonickým projevem i vzhledem Daniel coby frontman.

Obavy z toho, jak se White Lies poperou s velkou stagí, byly docela zbytečné. Dokonce se dá říct, že se jim vystoupení na Rock for People povedlo ještě o něco víc, než v březnu v Lucerna Music Baru. Harry se za mikrofonem usmívá o dost víc než obvykle, stejně jako sluníčko na obloze a lidi skáčou při refrémech dva metry vysoko. Paráda. Hned po nich jsou na programu The Wombats, kdo nedychtí po tom vidět postopáté Wohnouty, nebo si poslechnout britskou variaci na Divokýho Billa v podobě The Levellers, využije pauzu pro odpočinek nebo spořádání večeře.

The Wombats jsou prý kapelou, co se snaží uspět tím, že si dávají do názvů songů své oblíbence (například Addicted to the Cure, Let´s Dance to Joy Division). Tahle kritika může jen stěží někoho odradit. Hlavním tahounem skupiny je basák, který předvádí největší show s pohyby dost podobnými Mardošovi z Tata Bojs. Zpěvák s Danem za bicími spolu během pauz mezi písničkami vesele klábosí a je vidět, že jsou se svojí českou premiérou spokojení.

Bloc Party patřili k headlinerům předloňského ročníku. V současné době si dávají pauzu, které snad bude brzy konec. Jejich frontman Kele Okereke sem přijel představit sólovku The Boxer, kterou produkoval XXX Change (ten s deskami pomáhal třeba Kid Sister nebo Amandě Blank). Nevynechal ani songy Bloc Party, trochu si je poupravil, třeba dubstepovou verzi This Modern Life by asi čekal málokdo. O Bloc Party se zmiňuje jen jako o "that band" a závěrem přidává song Ready to Go, který nenajdete na jeho sólovce ani albech Bloc Party. Jde o jeho spolupráci s francouzským Djem Martinem Solveigem.

My Chemical Romance přitáhnou dle očekávání pod stage velkou většinu návštěvníků RfP. Stejně jako Heyley z Paramore předchozí večer, tak i tentokrát na pódiu zářila ohnivá hlava, která tentokrát patřila zpěvákovi Gerardovi Wayovi. Americká parta představila hodně z nové desky Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys, největší úspěch však sklidila při písních Teenagers a Welcome To The Black Parade z předchozího alba. I když kapele na začátku setu vypadl hned dvakrát proud, na energii jí to neubralo a předvedla živelnou show, při které většinou náctiletý dav řičel blahem.

Nezarytí fanoušci Asian Dub Foundation, kteří příliš neřeší personální změny v kapele a prostě si jen přišli poslechnout Flyover a další pecky, odchází doplnění o energii, která se o půlnoci, kdy jejich set končí, víc než hodí. S druhou skupinou fanoušků je to horší a nic lepšího, než že to bylo strašný, neuslyšíte. Conor Oberst a jeho Bright Eyes začínají se zpožděním a koncert přetáhnou asi o třičtvrtě hodiny - inu, být multiinstrumentální kapelou není vždycky výhra. Skyline tak začínají s pořádným skluzem. Čeká na ně na přecpaný stan, kde zaujmout místo v kotli vyžaduje hodně odvahy, tohle bude nářez. Odměnou za čekání je nový song, který Skyline přidávají jako předposlední.  

text: Kateřina Nováková, foto: Jiří Vacek