LIVE Mighty Sounds 2011: Krev, suspenzory, hardcore, dětský koutek a Vlastík Plamínek

Festival se před časem přesunul z původní lokace v Olší u Tábora na letiště Čápův dvůr v Táboře, kde se v minulosti konala také jedna z nejlepších českých akcí Planet Festival. Ten však v roce 2009 skončil a s letošním Mighty Sounds měl společné tak akorát vystoupení kapel Sunshine a NiceLand.

Podle vyfasovaného programu jsem neměla příliš kam spěchat a tak jsem v klidu stavěla stan za poslechu českých United Flavour, z té dálky zněli celkem přijatelně. Američtí punkáči Anti-Flag, které jsem si jako jedny z mála v programu zaškrtla, protože už s nimi mám celkem pozitivní zkušenost, nastoupili na stage chvíli po půl desáté a předvedli, co se od nich očekávalo – zábavný punk okořeněný tak trochu doleva mířícími texty a anti-policejními výkřiky. Dav byl nadšen, kapela taky, já si nestěžovala a dala si na pár hodin pauzu.

NiceLand měli štěstí v neštěstí, že se ke slovu dostali až v půl druhé ráno. Vidět jejich vystoupení větší množství lidí, než kolik bylo v pokročilou noční hodinu ochotno navštívit Banzone.cz Stage, už se nálepky emo asi nikdy nezbaví. Frontman Michal Motyčka – jak je jeho dobrým zvykem – vložil do hry vše a krom potu stříkala i krev, když si o struny rozřízl prst. Jak se ale na správného emaře sluší a patří, přijal úděl trpitele a koncert odehrál se vší parádou až do konce.

Páteční večer uzavíral koncert ostravské ska rock´n´rollové party Malignant Tumour, od jehož návštěvy mě odradil už děsivý název, a raději jsem se do pozdních ranních hodin věnovala volné zábavě.

V sobotu přivítalo návštěvníky festivalu pravé letní počasí a slunce šajnilo už od samého rána. Někteří proto popadli plavky a ručníky a jeli se koupat někam po okolí, jiní dali přednost chlazení zevnitř pivním mokem, my si zajeli do místního Tesca schladit se mezi regály se sýry a jogurty a hurá zpátky do areálu. Tam se už o pozornost hlásila česká ska banda Discoballs, tak jsem se rozhodla, že tomu ska dám přece jen šanci. Že byla volba interpreta pro tento experiment správná, mi došlo po pár písních, kdy i dav zmožený čím dál rozjetějším sluncem neodolal a vyskočil na nohy, aby protančil celou show. Projev blonďaté zpěvačky zněl zpočátku možná trochu nejistě, při jednom ze starších songů Melody, který jsem znala i já, už ale ve třpytivých šatičkách vesele hopsala po pódiu a užívala si koncert stejně, jako zbytek kapely.

Po Discoballs jsem si dala ozdravnou procházku po celém areálu, která mi nečekaně zabrala spoustu času. Komu je na podobně orientovaných festivalech blízké zaneřáděné prostředí plné povalujících se jedinců v komatu, musel být zklamán. Areál překvapil čistotou způsobenou mimo jiné tím, že se Mighty Sounds zapojil do projektu Čistý festival. Na výběr bylo také nepřeberné množství stánků s oblečením, doplňky, vege i nevege stravou, nápoji, k dispozici byl nevídaně i dětský koutek. Špacír jsem zakončila na Jan Žižka Stage, kde už se potili punk´n´rolloví The Gangnails. Tuhle partičku stojí za to vidět už jen kvůli jedinečné manipulaci kontrabasisty Matěje Šuhájka se svým nástrojem.

Pak už se ale přiblížil ezoterický vrchol celého festivalu, kterým bylo vystoupení Vlastíka Plamínka v divadelním stanu. Že toto prostředí nebylo pro umělce jeho formátu ani zdaleka dostačující, bylo jasné ještě před začátkem jeho show, kdy se davy lidí tísnily nejen uvnitř stanu, ale všude kolem něj. Snad se pro příští rok pořadatelé umoudří a přemístí vystoupení tohoto jedinečného performera na jednu z hlavních stageí, kde pro své ovečky bude hořet ještě větším plamenem... Upozornění: Nechť tento odstavec bere laskavý čtenář s velkou nadsázkou.

Na koncert amerických Total Chaos jsem šla na doporučení kamaráda a frontmana české punkové grupy Thalidomide, což samo o sobě bylo varováním. Když mě ani po třetím songu nesejmul buď epileptický záchvat, nebo nějaký z totálně nadraných fanoušků této poněkud odkvetlé party, raději jsem se rozhodla nepodstupovat riziko i nadále a volila krátký odpočinek.

Na osmou byli na jedné z hlavních stageí nahlášení indie boys Sunshine, kteří na Mighty přejížděli z festivalu České Hrady.cz. Přesto, že šli na pódium s obavami z ukelímkování, kotel fanoušků je přijal s nadšením, k němuž jistě přispělo i Buriánkovo občasné frenetické zavřeštění v intervalu častějším než obvyklém, a podobající se hlasu Justina Pierce z The Locust, jenž Sunshine hostoval na posledním albu Karmageddon.

Překvapením večera pak jednoznačně – aspoň pro neználky – byli britští Sigue Sigue Sputnik Electronic, na jejichž popis slova nestačí. Kdo měl tu čest potkat v backstage frontmana v síťované kombinéze, suspenzoru, vysokých bílých kozačkách na podpatku a s čírem z peří na hlavě, očekával cokoliv, jen ne nic normálního. Nakonec se z toho ale vyklubal příjemný electro punkový koncert, který chvílemi připomínal tvorbu Davida Bowieho, a to nejen díky velmi podobnému hlasu zpěváka.

Hardcoreoví Madball z Ameriky, kteří do Čech přivezli i něco z nové desky Empire, se pak stali vrcholem sobotní noci, pro mě rozhodně i celého festivalu. Přestože jsem tuhle partu měla možnost vidět již potřetí, tentokrát to bylo poprvé pod širým nebem a tím pro mě jejich koncert získal na ještě větší síle. Tvrdé kytarové riffy a charisma zpěváka Freddyho Criciena dostalo do výskoku i do té chvíle téměř netečně přihlížející jedince a mně způsobilo zatuhnutí oblasti krční na minimálně dva následující dny.

Neděle nabídla česko-slovenskou hudební směsku v podobě již zmíněných Thalidomide, skákavých Polemic a The Chancers, hiphopových Prago Union nebo Pipes and Pints se svým celtic punkem. V nočních hodinách pak vystoupili Karamelo Santo, kteří minulý víkend zahráli také na Přeštěnice Open Air Music Festu, a hlavně dlouho očekávaní Pennywise. I když se tou dobou na Tábor řítila hrozivě vypadající bouře, výsledkem byl jen déšť, který po hrkém víkendu schladil rozpálená těla a přidělal práci navíc pořadatelům. Ti během koncertu Pennywise běhali po pódiu s mopy, na kouzlu super show to ale neubralo.

Tuto část ale bohužel znám už jen z vyprávění znalců, spálených 90% povrchu těla, zablokovaný krk, prázdná peněženka, pracovní povinnosti, nastupující úpal a především nesmlouvavost mého řidiče slečny Daisy (kterého úpal skolil taky) nařídili odjezd domů. Návrat do kruté reality nastal hned na první benzínce, kam se přiřítilo auto dunící rytmem ska. Tam, daleko od uzavřené komunity lidí, vytržené z festivalové atmosféry, opět upadlo v moji nemilost. Ale nevadí, příští rok na Mighty zase dostane šanci!

text: Marta Pušová, foto: Petr Tibi a Vojta Florián