RECENZE: Blink-182 jsou na Neighborhoods v životní formě

Vydáno 21.09.2011 | autor: redakce

Na Neighborhoods se čekalo osm let, Blink-182 kvůli albu dokonce zrušili český koncert. Chtěli mít jistotu, že natočí svoji nejlepší desku. Povedlo se?

RECENZE: Blink-182 jsou na Neighborhoods v životní formě RECENZE: Blink-182 jsou na Neighborhoods v životní formě

blink_coverBLINK-182
NEIGHBORHOODS
Geffen / Universal Music

Blink-182
na šesté studiovce až na výjimky (Fighting The Gravity) výrazně neexperimentují. Pokud byla osm let stará deska, řekněme, první metou, pak s Neighborhoods se dostali tak na třetí. Ke „skórování" chybí už jen krůček.

Hoppus a DeLonge si přímo libují v košatých gradacích, rytmických přechodech a kontrastech (hutná kytarová smršť versus bubnující ticho ve Snake Charmer) a deska nezapře DeLongův vliv jeho bokovky Angels & Airwaves. Neighborhoods je první materiál, který si Blink-182 produkovali sami. Jejich dlouholetý kámoš a producent Jerry Finn totiž před třemi roky zemřel. Kapela odmítla zásah zvenčí a dobře udělala.

Z Neighborhoods přímo sálá proměna, jíž Hoppus, DeLonge a Barker prošli. Nezapomínají přitom na staré dobré punkové časy, takže song Heart's All Gone má stejný drajv jako legendární Dammit. Je tu jedno velké ale – tříminutové přímočaré skladbě předchází dvouminutová, čistě instrumentální interludia. Jako celek to funguje naprosto famózně a to nemluvíme o příjemně nahořklém textu (Let's drink ourselves to death / The crimes of everyone / Passed down from father to son).

Celá deska je hodně ponurá. V Natives je pop-punkový základ natřený hutnou lyrikou, plnou rezignace (There is desire to fight / But I have nothing to prove) a optimisticky nepokračuje ani další skladba, pilotní singl Up All Night (Everyone lives to tell the tale of how we die alone some day).  

Když Travis Barker vzpomínal na přípravy Neighborhoods, tvrdil, že kapele hodně pomohlo zahrát si znovu svoje staré písničky. A na skladbě Even She Falls, připomínající rytmikou i DeLongovým zpěvem All The Small Things, je to vidět. Právě na rozdílu těchto dvou songů je patrný obrovský posun, jaký Blink-182 jako muzikanti za posledních deset let urazili. Z kapely, která zpívala o prdění, honění, orálu, análu a jiných slastech pubertálního života, se vyklubala parta třicátníků řeších smrt, pomíjivost a smysl života a každodenní ubíjející rutinu. Skvostný Hoppusův refrén v tracku MH 4.18.2011 mluví za vše: „Stop living in the shadow of a helicopter." 

Blink-182 si dali několik let pauzu a po osmi letech vydali svoje nejlepší album. A pak že comebacky nic dobrého nepřinášejí!

BEST TRAX Heart's All Gone, Kaleidoscope, Natives,
ZKUS TAKY Angels & Airwaves, Green Day, +44



5/7
Marek Pros

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít