LIVE: Red Bull Soundclash aneb Kollerův knokaut na solar

“Chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu,” zpíval v jedné písní Jaromír Nohavica. Nakonec to byla Plzeň, co vyzvala katalánský klub na clash, ale výsledek byl podobný. Stejně jako Jarek si mohli tak maximálně prosebně doufat i fanynky Nightwork, že uvidí, jak jejich idolové poráží Kollera. Neviděli. Jedno ale měli společné – novinářská obec strhala jejich poslední alba a ta přesto byla poměrně úspěšná.

V prvním souboji se utkali Monkey Business s Tata Bojs v pražském SaSaZu, tentokrát jsme se přesunuli do, co se služeb týče, zoufalé Lucerny. Pivo už tady zvedli na bezkonkurenčních padesát korun, fronty na záchod na půl hoďky a vzduch? Jako vždycky. Pro lepší představu zajděte do Podolí do místnosti s nápisem “Pára”.

TAK MI TO TEDA NANDEJ
Už při Warm-Up bylo zřetelné, kdo bude mít navrh. Dalo by se dokonce hovořit o nevhodné dvojici. Místo Nightwork by kvalitativně i co do velikosti obsahu repertoáru sednul více třeba Dan Bárta. Ale co, stalo se. Alespoň jsme se podívali, jak se Jakub Prachař pere s kytarou tak, že by ho nevzala na záskok ani skupina Brutus, a zároveň se potvrdilo, že kluci mají všechno, jen ne vkus. Klávesové aranže jejich skladeb, to je janečkovské peklo. Když si vzal slovo Koller s Kengi nebo Vona říká jó, byla ho najednou plná Lucerna a to se nemusel ani po každé písni převlíkat, jako jeho protivínci. Jasně vyprofilovaný sound kapely, vynikající muzikanti a hity, co zná každý.

Přesto v prvním kole prohrál. To, když se hrál cover písně This Love od Maroon 5. Zaslouženě. Nejen, že mu angličtina dělá stejné problémy jako drtivé většině českých zpěváků, ale ani pořádně neuměl text a co si budeme povídat – tohle určitě nebyla pro Martu Minárika nebo Tomáše Marka jejich sklenka Red bullu. Nightwork tak píseň bez nějaké úpravy přehráli a brali první bod.

S texty Nightwork měl Koller vůbec problém a často je četl. V části, kde kapela odehraje první polovinu své písně a druhá ji dokončí, došlo asi na největší zábavu. S Globálním oteplováním si Koller band poradil na jedničku, zrychlil tempo o sto procent a udělal z toho punk-rockovou vypalovačku, kdy si David jen stoupnul na okraj pódia a s napřaženou pěstí křičel frekvencí kulometu refrén. Největší rozdíl byl ve zvuku, když si Nightwork přebírali písně, vždy byl slyšet ten velký rozdíl. Plochost kapely, kterou drží Dykův hlas, byla při porovnání opravdu markantní. A tentokrát to dali najevo i příchozí celkem přesvědčivým hlasem pro zpívajícího bubeníka (v tom nezprofanovaném slova smyslu, nikoliv tak, jak by si to mohli interpretovat Nightwork angažováním Víti Vávry).

Podívejte se na fotoreport Pavla Mužáka z Red Bull Soundclash.

Red Bull Soundclash je akcí, kde se pořád něco děje a není čas si ani odskočit. Žádné prostoje - čistá radost z muziky v kvalitním obalu. A za to díky. Tak to samozřejmě braly i obě skupiny. V první řadě čirá zábava pro všechny strany. O nějakém opravdovém soupeření hovořit nelze.

WHO THE FUCK IS YOUR FAN?
Kdy můžete vidět Kollera s reggae verzí legendárního Ohně a do country koženkové vestičky hozenou Nic není na stálo? I v této kategorii zvítězil a možná za to mohla i pomatená fanynka, co ječela pod ním v první řadě, pomáhala mu přetlačovat decibely Nightwork a přitom měla tričko s nápisem "Who the fuck is David Koller?”. Na druhou stranu to reflektovalo paradoxní skutečnost – Nightwork je jedno, že to co dělají nedává žádný smysl, oni chtějí tou nejprostší úrovní pobavit "obyčejné” lidi, jak by řekl Paroubek (jehož sláva vyhasla stejně rychle, jakou to dost možná čeká i je).

Jako hosta si Koller přizval geniálního violloncelistu Jiřího Bártu, s kterým si střihnul Zhasněte lampióny – závěrečnou píseň jeho aktuálního alba. Nightwork z toho nakonec udělali šarádu. To když se objevil Ondřej Havelka, s kterým odprezentovali Jen pro ten dnešní den. Proč, když to není jejich skladba a ani s ní nemají nic společného, asi není podstatné.

Takže ano, vyhrál zaslouženě Koller poměrem 5:2. Obsah měl opět jednou navrch nad formou a to je fajn. V Red Bull Soundclash jde především o muziku. Že zvítězily hráčské schopnosti a hudební cit nad tělními tekutinami a estrádou, je fajn. Nějaký vkus nám tedy pořád v té naší republice snad ještě zbývá.

text: Tomáš Tenkrát, foto: Pavel Mužák