Už když padla rudá hranice, malovaly si mnohé nekonformní formace růžovou budoucnost v nadnárodním měřítku. Realita je však až na drobné výjimky rychle vyvedla z omylu. I po dvaadvaceti letech zůstávají mety nedobyty a své štěstí zkouší další vlna ambiciózních muzikantů, včetně X-Core.
X-CORE
LIFE AND STUFF
vlastní náklad
12 trax / 51:10 min
Znojemští
X-Core nejdou zarputile hlavou proti zdi, ale opakovaně si nechali poradit od zkušeného Rollanda Grapowa. Výsledkem je plastická operace, při níž došlo v návaznosti na předchozí
In Hell k upozadění dříve do značné míry stěžejních metalcoreových pasáží na úkor moderního soundu. Výrazné, de facto až popové (
I´m Yours) zjemnění hudební tváře dokreslují citlivě užité elektronické hrátky, ale i smyčcový orchestr. Ovšem mísení ostrých kytar s houslovými kudrlinkami v
Good Bye Forever nezní vůbec zle. Další posun postihl i vokální složku. Již zvěsti, že produkci zpěvu zastřešil Aleš Hyvnar, dávaly leccos tušit. A vskutku – výborně zvukově ošetřené nahrávce dominují silně melodické pasáže s čistým zpěvem, nezřídka zefektovaným, včetně porůznu vrstvených sborů. Hrubý hrdelní ryk je až na druhé koleji, navíc přece jen polidštěn a s minulostí tak paradoxně nejvíce koresponduje nekompromisní projev hostujícího Derricka Greena v
I Love My Schizophrenia.
X-Core za svou progresi nepochybně sklidí jedovatá slova o zradě kořenů, ale proč nevěřit slovům o přirozeném vývoji? Ne každý zůstane radikálem i v dospělosti. Ani leckterá krasavice přece neztratí na půvabu pouhou změnou barvy vlasů. Mnohdy se však o ni začnou zajímat zcela jiní ctitelé, než doposud.
text Daniel Folprecht
4/7
RECENZE: X-Core na desce Life And Stuff provádějí plastickou operaci
0,00
