RECENZE: Lipo je kavárenský rapper, co przní hip hop do krásy

EMI
13 trax

Lipo vnesl do (českého) hip hopu kromě důmyslnosti, sofistikovanosti, idejí i patos a vznešenost, které domácí scéna nepamatuje. Zatímco scéna startovala z „nic-neznám-a-na-nic-neumím-pořádně-hrát" pozice (teď je to zčásti samozřejmě zcela jinak), Lipo zosobňuje generaci odkojenou první vlnou, která bere pravidla jako doporučení, nikoliv jako nutný úzus. Formálně zní proto naprosto stejně jako zbytek (někdy lépe, jindy hůře), obsahově ale vznikl Víc než český hip hop.

Je do jisté míry otázka k zamyšlení, jak do budoucna pracovat s poezií, která v současnosti nemá sílu ani ambice oslovovat širší publikum, natožpak teenagery. Formou slam poetry, hip hopu a písničkářství lze určitým způsobem zachovávat lyriku živou, a přitom nerezignovat na její výsadní vlastnosti – zvukomalebnost, vznešenost, cit pro detail i emoci, reflexi okamžiku nebo celé epochy. Lipo je zářným příkladem toho, že báseň může být zhudebnitelná stejným způsobem jako verše Vladimíra Holana (viz odkaz níže).



Pitvat se v textech je tentokrát zbytečné – poslechněte si Lipa sami. Aspoň uslyšíte, jak přemýšlí mladý vysokoškolák z Liberce, který má možnost, prostředky a šanci oslovovat náctileté publikum. Jakákoliv interpretace je v tomto případě kontraproduktivní, protože se odráží od vašich hodnot a myšlenek  ...

JE TO O KOMPROMISECH

Lipo se snaží najít kompromis mezi formou a obsahem. Nerezignuje na výpověď, zároveň mu, jednoduše řečeno, záleží na tom, aby "to" znělo inteligentně (nikoliv intelektuálně) a zachovalo si "to" vlastní ksicht. Na rozdíl od slam poetry má zmáknutou techniku a do popředí nestaví onomatopoie (to je obrovský posun od prvotních BPM), na rozdíl od PSH mají texty kromě hlavy i patu, na rozdíl o Kata z Prago Union se neopájí hloubkou a možnostmi češtiny a neutápí se ve slovní ekvilibristice troj a čtyřsmyslů.

Tím, že český hip hop trpí absencí subžánrů a neustále je vnímán jako žánrový monolit, neujde Lipo srovnání s PSH, Hugo Toxxxem, Prago Union, Pio Squad atd. Pojďme to ale vzít tentokrát jinak. Lipo a potažmo celé BPM vytvořili za poslední roky (konečně!) specifický (sub)žánr "kavárenského hip hopu", ve kterém momentálně nemají konkurenci, protože prakticky nikdo nedělá srovnatelně stejně kvalitní věci. Hugo Toxxx frčí vlastní hypno, PSH jsou totálně mimo ligu, a necháme jen na vás, jestli to berete jako plus, nebo minus, Pio Squad nikdy nenaplnili svůj obrovský potenciál, a tím de facto můžeme výčet ukončit. Na Slovensku se z hip hopu podařilo udělat mainstream (Rytmus, Majk Spirit), ale žije i špinavá ulice (Lúzer) a alternativní rap (Bene).

Víc než hudba je okleštěná od všech hiphopových klišé. A to je dobře! Ačkoliv by se desce dalo vytknout tisíc a jeden prohřešek (neustále stejný projev, moc emo, patos v textech atd.), tentokrát převládá odvaha, vytrvalost a tvrdohlavost jít naplno do něčeho jiného nad připosraností ctít žánr a udělat to na jistotu. Aspoň někdo se snaží o průsečík rapu a popu (Ležím v tvé blízkosti) a nestydí se za to, že chce být hrán na Evropě 2. Aspoň někdo se snaží rapovat o bohu, politice, lásce, sexu a o životě. Životě, který doopravdy žije! Lipo je mluvčím generace intelektuálních rapperů, kteří mají sílu a potenciál vytvořit životaschopnou odnož tradiční vlny a vymezit se vůči scéně, která je nerespektuje, protože jim zkrátka a pochopitelně nerozumí ... 



BEST TRAX: Otroci svobody, Ležím v tvé blízkosti, Víc než hudba
ZKUS TAKY: Bonus Náměstí míru, Prago Union V barvách, BPM Horizonty

text: Marek Pros

5/7