RECENZE CD: THE SLOTS A MAURITIUS

THE SLOTS
BabyBox
Championship Records
15 trax / 58:38 min

Čeští „staří“ R.E.M.

Jako parta kolem Michaela Stipea ve svých začátcích zní česká kapela The Slots, která svůj původní název Slot & Shade opouští s debutovou deskou, jako by tušila, že (konečně) osloví větší množství posluchačů, a když už, tak pod názvem, za který se nebude muset stydět. The Slots zní, pravda, tak nějak světověji, než ušmudlaní Slot & Shade. A světově, resp. absolutně nečesky působí i samotná tvorba. Jsou to chytré, anglicky zpívané, poprockové písničky prodchnuté jakousi specifickou posmutnělou melancholií, která čouhá i z rychlejších a textově veselejších songů jako Fate. Může za ni sugestivní, jemně zajíkavý vokál Erika Stevensona (nebojte, je to jen pseudonym) a jednoduché aranže s důrazem na akustickou kytaru.
The Slots si nepotrpí na okázalé zvukové kudrlinky, jedou si svůj civilně písničkářský styl a myslí to upřímně, což je velmi, velmi sympatické. Škoda, že deska neobsahuje výraznější hitovku. Nebo že by za to mohla produkce či poněkud plochý zvuk nahrávky?

Ondřej Těšínský
5/7

www.theslots.cz




























MAURITIUS
Lítám
Starline Records
13 trax / 42:12 min

Nová fiXa dobře píše…

Mauritius je parta čtyř maníků z Prahy s průměrným věkem kolem 20 let, která v této podobě existuje zhruba rok a už stihla vyhrát jednu Bitvu o Sázavafest. A není se co divit. Stejně jako třeba u Vypsané fiXy je jejich síla hlavně v živém hraní, protože hudba, kterou dělají se víc, než na poslouchání v obýváku hodí do klubu a vybízí k pořádné pařbě. Příklad pardubické úderky jsem nezvolil náhodou, protože přístup obou kapel je velmi podobný. Jasným důkazem jsou už názvy úvodních skladeb Santa Domino či Emanuela Perezová (na první desce Márdi a spol. v podobném duchu zpívají o San Piegu resp. Sofii Lorenové), totální hráčské nasazení, které je z nahrávky cítit (produkoval šikovný Zdeněk Šikýř) i Markův rozevlátý zpěv. Ale jak se říká, když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Mauritius mají především opravdu silné písničky. Frontman Marek Jelínek v textech každodenní drobnosti, pocity i fantasmagorie, které ho napadají, podává s vtipem, šoumenstvím, sebeironií, naprosto přirozeně. Navíc, když zrovna nezpívá, prožene dech saxíkem, takže je sound kapely zase o něco dál a nemusí se bát ani výletu do světů reggae a ska (když zavoní Kolín-ska, či kus Massa Reggae). Mauritius jsou opravdu materiál, který má potenciál!

Ondřej Těšínský
6/7

www.mauritiusband.cz

Další nášup recenzí najdete již za pár chvil v REPORTU 5/06. Těšte se na Flaming Lips, Paula Simona, Ohmega Wattse, Jhelisu, Houpací koně, Nieriku, Skyline, Divokýho Billa, Pink, Lety mimo, Zero 7 nebo Ready Kirken!