LIVE: Pražský Majáles 2012

Pražský Majáles
Park Stromovka, Praha
4. 5. 2012 

Hlavní den studentských oslav odstartoval už o půl dvanácté tradičním průvodem vedeným od Májky ve Vodičkově ulici. Průvodu se účastnili po zimním spánku zástupci všech vysokých škol, které se do Majálesu zapojily. K nim se přidali i chlapci s Nightwork na bicyklech, kteří se po přesunu do Stromovky dále projížděli parkem.

Hudební program zahájili studentské stage a Koblížci. Veliký problém Open Airu se ukázal hned na začátku. Jeden z oficiálních partnerů se na své zákazníky jednoduše vykašlal a oproti loňskému ročníku nezřídil tolik užitečné odkládací skříňky, což způsobilo přemíru „baťůžkářů“ a menší podíl pařících jedinců. Další problém následoval v našlápnutém programu, kdy prostě člověk nemohl vidět vše, co by si přál. Jedna lepší kapela kryla druhou. Tak například hned v odpoledních hodinách začali hrát Prago Union na Redbull Tour Bus stagei, a krátce nato je protínali Fast Food Orchestra s rozjetými Pipes and Pints. Osobně jsem zvolila poslední jmenované. Přece jenom na připravení a rozhýbání těla je punk rocková rozcvička tou nejlepší.

Pípami protékaly litry piva a já se přesunula na exhibici aerobiku a recese v podání dam ze seskupení Čoko Voko. I ony vynikaly nad davem v Tour Busu Stagei a nenechaly své spíše diváky než posluchače bez úsměvu na tváři. To už ovšem musel následovat další přesun, tentokrát pod hlavní pódium dne. Tam už se chystal Tomáš Klus a čerstvě ženatým Jirkou Kučerovským předvést své umění. Celý jejich set byl, dá se říci převážně protipoliticky zaměřen, místy prokládán baladami pro srdce něžných dam. Těch se opravdu sešla slušná banda, přesto nejen mě zarazil počet příslušníků pohlaví opačného. Naštěstí se asi nehrálo pro příliš uvědomělé publikum, takže Tomáš Klus – místy alias Michal David nebo Rytmus, odešel z pódia ještě s ovacemi. Samozřejmě, že mezi skladbami nechyběly ani písně z Racka, či pro Kluse typická improvizace, variace a básnění, během něhož si vybraní jedinci i zatančili na pódiu.

Klus odešel slavit narozeniny kamsi do areálu a já se přesunula na druhou stranu, kde už začala hrát Vypsaná Fixa, předvádějící songy staré, známé i úplně nové z filmového alba Čtyři Slunce. Vypsaná Fixa odehrála pro ně typické dobré vystoupení. Jenže to už se na hlavním pódiu dne vyhlásil král Majálesu, kterým se nestal nikdo jiný než Převtělení sv. Václava z Univerzity Karlovy. Korunovaci vystřídala „chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 Smíchova“. Ano mluvím o Mig 21 v čele s Jirkou Macháčkem. I přes velkou dávku zkamenělých „čumilů“ se mi podařilo dostat se mezi fajn lidi, kteří nakonec s Jirkou tančili a zpívali, takže se z toho stalo vlastně fajn vystoupení plné rádiových hitů. Nechyběla ani nejnovější pecka Chci ti říct, či starší Malotraktorem a Snadné je žít. Vychované punkové publikum se ještě rozloučilo známým Macháčkovým I love you, I f*ck you.

Rychle proběhnut areálem plným odpadků a bordelu na druhou stranu, kde se nad posluchači a tanečníky zjevila formace Skyline. Našlapaný playlist nenechal nikoho v klidu a studenti konečně ukázali, jak to umí rozbalit. Přídavek z balkónu na rozloučenou, poslední poskočení a už si jít někam aspoň na chvilku sednout. Fronty na jídlo byly opravdu neuvěřitelné, aspoň, že ty „toiky“ byly v docela použitelném stavu, sice bez vody, ale zase se na ně nestála taková fronta. Občerstvit u disco VŠE stanu a pak z dálky poslouchat dohrávající Sto zvířat, na kterých i přes špatné nazvučení nesměl chybět jediný fanda ska. Svým hlasem pak rozezněl a roztančil Stromovku Matěj Ruppert s Tonyou Graves s Monkey Business.

Zakončením studentských oslav mělo být vystoupení bicyklistů ze skupiny Nightwork. Ještě to nejsou ani tři roky zpátky, kdy jsem se na nich byla podívat na Open Airu v Přeštěnicích. To pod nimi pařilo pár stovek lidí a oni byli jen kapelou, co zacpává díru v programu. Včera tomu ale bylo jinak. Pod hlavní jeviště se narval každý, kdo ještě mohl stát. Všichni přítomní své poslední síly věnovali vystoupení Nightworků. Místy zábavné a místy velmi, velmi nudné. Ukázalo se, že jsme opravdu stále národem rádia, a proto když Vojta Dyk spustil píseň, která nebyla donekonečna omílána v éteru, skoro nikdo se ani nepohnul. Zoufalé tanečky ani znuděná Mája a zdlouhavé Globální Oteplování, které ukázalo, že jsme národem „teploušů“, na taneční náladě nepřidala. Alespoň, že ty Tepláky dav trochu rozproudily a mohlo se jít kelímky a blátem svižně domů.

text: Barbora Částová, foto: Tomáš Jeřábek