LIVE: Wanastowi Vjecy na Edenu zatopily pod kotlem

Vydáno 11.05.2012 | autor: redakce

Wanastowi Vjecy vyrazily po čtyřech letech na turné. Kladné ohlasy se ozývaly ze všech koutů vlasti, matička Praha si však musela počkat až na samotné finále, protože právě tady na pražském Edenu Wanastowky svoje putování zakončily.

LIVE: Wanastowi Vjecy na Edenu zatopily pod kotlem LIVE: Wanastowi Vjecy na Edenu zatopily pod kotlem


1WANASTOWI VJECY
Zimní stadion Eden, Praha
10. 5. 2012


Volba Sportovní haly na Edenu se potvrdila jako docela nešťastná hned při příchodu. Koncert ještě ani nezačal, ale příšerné dusno v přeplněném prostoru slibovalo slušnou lázeň. Naštěstí Wanastowi Vjecy nemají móresy „velkých" kapel a tak Robert Kodym, Tomáš Vartecký, Štěpán Smetáček a Radek Havlíček spustili svoji produkci na čas.

Show odstartovali stejnojmennou novinkou z posledního alba Letíme na Wenuši, po níž bylo pojmenováno i celé turné. Následovala pecka Kulomet ze stejné desky, a pak už se Wanastowky vracely do minulosti. Po hitech Panic a Andělé si „půjčili" od bývalé Kodymovy domovské kapely Lucie stejnojmenný singl Lucie, jehož okázalou vážnost následně rozbili rozvernou Škola je kráva a hravá Holčičko.

Přečtěte si recenzi na album Letíme na Wenuši.

4Pak přišel jeden z nejlepších songů posledního alba Krev a stopy čarodějných bylin, následovaný další novinkou Pod zemí mám svůj ráj. Korálky z karneolu jsou dalším topem na nové desce a publikum tak dostalo šanci u pomalé balady na chvíli vydechnout. Wanastowky mu ale nezůstaly nic dlužny a v následujících minutách do něj napraly pecku z roku 1995 Wona je hotová, kterou zakončilo bubenické sólo v podání Štěpána Smetáčka.

Podívejte se na fotoreport z koncertu od Veroniky Matějkové.

Následovalo malé faux pas, když Kodyma v začátku písně Kočárek přestala poslouchat kytara a trvalo pár minut, než se problém vyřešil. Kodym však hluché místo zvládnul s humorem sobě vlastním a zazpíval improvizovaný text, kterým se vyjádřil k nečekané situaci.

V druhé polovině koncertu už Wanastowky sázely na osvědčené staré dobré hitovky, takže zazněla Nahá, kdy Smetáček slezl ze svého piedestalu s bicími mezi ostatní členy a s velkým bubnem pochodoval po pódiu, po Jsem nevinnej následoval pro většinu přítomných pomyslný highlight večera Sbírka zvadlejch růží, pak už jen Lži, sex a prachy a Bedna od whisky a bylo po všem.

3Jak to viděl Daniel Maršalík:

Samozřejmě, že zážitek ze sledování Roberta Kodyma v akci v roce 2012 je zabalen do velké dávky nostalgie. Přestože jsem většinu hitů, které na koncertě zazněly, neslyšel třeba deset let, zpíval jsem jak na nejprovařenější karaoke party. Taková je síla písní Roberta Kodyma. Soukromě pro mě byla největším a nejmocnějším zážitkem Sbírka zvadlejch růži, kterou jsem živě slyšel po neuvěřitelně dlouhých čtrnácti letech a o které si i dnes myslím, že to je nejhezčí česká rocková balada vůbec.

Ostatně všechny pecky (Lži sex a prachy, Kočárek, Kouzlo, Dotknu se ohně,..) jsem si dokonale užil a vzbuzovaly ve mně touhu zažít i comeback ještě o něco lepší a slavnější Lucie.

Přiznám se, že zpočátku jsem měl obavy, že vystoupení Wanastowek bude spíš už parodie než kvalitní rockový zážitek. Můj strach byl ale zbytečný. Zpěvákův hlas byl ve výborné kondici, Robert si dokonce i pamatoval texty (narozdíl od koncertu v O2 Areně před čtyřmi lety). Občas mu sice zlobila kytara, ale charismatický umělec z nedostatku uměl udělat přednost. Velmi povedená byla i videoprojekce, jen světelné efekty často působily až moc "efektně" – předimenzovaně.

I když lídr WV už dávno není tím magnetem na holky, co býval, a pod kloboukem možná schovává účes ala Ondřej Hejma, stále má českému posluchači co říct. A pro mě osobně zůstane rockovým hrdinou a idolem navěky.

Naštěstí jen zdánlivě, tleskání, pískání a řev v hale neutichaly a tak se čtveřice Kodym – Vartecký – Smetáček – Havlíček vrátili na pódium s přídavkem. Zaznělo Tak mi to teda nandey, kdy Kodyma opět potrápila kytara, a oblíbené Kouzlo, které plynule přešlo v upraveného Vlkodlaka. Wanastowi Vjecy se se s přítomnými rozloučily dalším hitem z repertoáru Lucie – Dotknu se ohně.

6Pak už bylo skutečně po všem a upocený dav se dral k východu, protože šance koupit si v prostorách Edenu drink na osvěžení byla mizivá. Jednoho ubohého stánku na pivo jste si všimli pouze v případě, že jste do něj omylem vrazili, takže situaci musely zachraňovat dva bary s Jackem Danielsem na x způsobů Řada přítomných tudíž byla nucena vychutnat si koncert z fronty.

Přečtěte si rozhovor s Robertem Kodymem.

Naštěstí celá show byla natolik vydařená, že smázla i tyto nedostatky. Přesto nedoporučuji pořadatelům na tento fakt do budoucna spoléhat, tak povedených koncertů, jako předvedly WV je u nás stále ještě pomálu. Wanastowky překvapily nejen skvělou sehraností, díky níž fungovaly i nové, dosud nezažité songy, ale také okázalou světelnou show a projekcemi, za kterou by se nemusela stydět žádná zahraniční kapela.

Podtrženo, sečteno – turné Letíme na Wenuši dospělo ke šťastnému závěru a my nyní jen můžeme doufat, že se WV zas na dlouhé roky neodmlčí. 



text: Marta Pušová, Daniel Maršalík, foto: Veronika Matějková

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít