RECENZE: Rush nabízí album plné radostných detailů

RUSH
CLOCKWORK ANGELS
Roadrunner Records / Supraphon
12 trax / 66:06 min

Ačkoliv tón (nejen) hudebního dění má ve svých lačných spárech mladá generace, neznamená to, že starší ročníky již nemají co říct a pouze se opakují. Alespoň rozhodně ne všichni. Rush po pětileté albové odmlce suverénně chrlí spletité, přesto nikterak překombinovaně zašmodrchané skladby ztrácející na srozumitelnosti. Všechny ty nápadité kličky a lahůdky ovšem na druhou stranu nelze zachytit najednou a tak se posluchač mění v hudebního archeologa a s každou percepcí rozkrývá další a další radostné detaily. A kapela jej nutí neztrácet koncentraci.

Majoritní je tu rovnocenný diktát tří nástrojů s nadstavbou rytmiky nezabetonované v pouhý pilíř, nýbrž předoucí vlastní de facto sólové linky ve společném příběhu. Ve skvěle přehledném zvuku má každý instrument své na první poslech identifikovatelné místo a strukturu písní ještě upevňují plochy kláves či smyčců. Narozdíl od mnoha trií by však Rush obdobné doplňky mohli zcela klidně postrádat a materiál by se nerozpadl ani nezvětral. Pod dojmem vzletného zpěvu na podkladu téměř grungeově řezavé kytary a její syté basové sestry v titulním songu připočtěme, že Geddy Lee je nejen vynikající autor a instrumentalista, ale mezi všemožnými deklamátory a skřehotaly současné scény obstojí i coby poctivý rockový zpěvák. Byť jeho hlas zrovna neoplývá schopností ždímat kámen.

Jste-li názoru, že veterán rovná se nedostatek energie a profesura značí akademickou chladnost, Rush vás i přes vybočující – do značné míry akustické – finále The Garden vyvedou z omylu.

BEST TRAX: Caravan, Clockwork Angels, Headlong Flight
ZKUS TAKY: Yes – Fly from Here, Dream Theater – A Dramatic Turn of Events, Flamengo – Kuře v hodinkách

text: Daniel Folprecht
6/7

{vypnoutlink:Krush}