LIVE: Jaký byl první koncert Red Hot Chili Peppers v Praze?

RED HOT CHILI PEPPERS, MOBY, CIRCUS PRAHA
Sportovní hala, Praha
22. 6. 1996

Ponožka se ten večer nekonala a kdo přišel jen kvůli této vyhlášené atrakci losangeleských Papriček, mohl být právem zklamán (pokud ho ovšem neuspokojil Fleův holý zadek nebo jeho kopulační pohyby), zato muziky si každý užil dosytnosti. Ale nepředbíhejme.

26. červen nebyl totiž jen datem příjezdu Red Hot Chili Peppers, ale také dnem velké fotbalové radosti – a tomu nakonec napovídala i atmosféra jak v hale samotné, tak venku před ní. Radost z našeho fantastického úspěchu (postupu do finále Eura penaltovou výhrou nad Francií - pozn.) se hned přenesla na všechny přítomné, takže o rozjezd už teď měli Red Hot Chili Peppers dokonale postaráno.

Skoro na minutu přesně se na pódiu objevil Circus Praha v roli první předkapely, a mám dojem, že ji odvedl na výbornou, zatímco ambientní Moby, který přišel na řadu po nezbytné přestavbě pódia, mě svým vystoupením zklamal. Doprovázen trojicí muzikantů (basa, bicí, kytara) se prezentoval skutečnou decibelovou smrští nepříliš nápaditého thrash core,
Přestávka po jeho setu přišla skutečně vhod. Nebyla totiž nutná jen k dalším změnám na pódiu, ale i k relaxaci obecenstva. Z reproduktorů se zatím písničky G-Love And Special Sauce střídaly se zvuky zkoušených nástrojů a netrpělivě se čekalo na příchod hlavních hvězd večera.

Red Hot Chili Peppers vtrhli na pódium, připomínající obývací pokoj, těsně před dvaadvacátou hodinou s úvodní skladbou Give It Away z alba Blood Sugar Sex Magic (1991). Jeden hit pak střídal další, ovšem důraz byl kladen na poslední dvě desky, takže jsme slyšeli i Suck My Kiss nebo Under The Bridge, z nového alba pak došlo kromě pomalejší věci (My Friends a Tearjerker) vlastně na všechno - Warper, Coffee Shop, One Hot Minute… a dočkali jsme se samozřejmě i velkého hitu Aeroplane. Dynamičtí, živočišní a instrumentálně dokonalí – tak se Red Hot Chili Peppers představovali publiku. Flea patří nesporně do světové baskytarové extraligy, Chad Smith je stoprocentní rytmik, Anthony Kiedis s muzikou absolutně soucítí a Dave Navarro se (až na malé zakolísání v Under The Bridge) projevil jako velice nápaditý kytarista. Zcela nečekaná přítomnost dvou sboristek, které se měly projevit hlavně při Aeroplane a Under The Bridge, ovšem v právě druhé jmenované totálně zklamaly. Ona vůbec asi tahle nejznámější skladba kapely znamenala bohužel největší zklamání, neboť v předcházející písni si Kiedis přivodil bolestivé zranění zad a zbytek koncertu už se jen dohrál (včetně přídavku) víceméně z povinnosti. Ale ani tento rozpačitý konec nezmírnil nadšení fanoušků Paprik. S muzikanty tohoto kalibru se totiž na českých pódiích nepotkáváme každý den.

text: Petr Vacek, foto: archiv