RECENZE: Jarek Nohavica se rozkročil mezi minulostí a přítomností

JAROMÍR NOHAVICA
Tak mě tu máš
vlastní náklad
14 trax

Oddělit Nohavicu člověka a Nohavicu básníka-písničkáře není snadné, ale pro vnímání jeho tvorby prospěšné. Z jeho nového alba nahraného v pokoji číslo 309 Grandhotelu Prostějov si k tomu na pomoc můžeme vzít například naléhavou a osobní skladbu Já chci poezii. Devětapadesátiletý slezský bard natočil album rozkročené nad minulostí a přítomností, které vyvolává úlevné úsměvy i vede k zamyšlení.

Úvodní Řeka zapomnění svoji melancholií a atmosférou dávno zaniklých říší připomene starší nahrávku Babylon, následující www.idnes zase posluchače hned přenese do současnosti. Nápad využít novinové zprávy z 22. května 2009 v kombinaci s milostnou korespondencí je opravdu geniální. Skvěle funguje i diky "hiphopovému" motivu harmoniky, na kterou hraje polský akordeonista Robert Kuśmierski. Krásnou práci s náladou písně včetně melodie zařazávající se hluboko pod kůži představuje Zlo sedí v rohu pokoje, zatímco fanfarónství s akordeonem a charakteristikou autorova rodiště "ďura světa v každém směru" nabízí halekačka U nás na severu, kde je "Praha daleko a Pánbů vysoko".

Na novince Tak mě tu máš převládá melancholie až deprese, jaké se objevuje v písních Kupte si hřebeny ("v krajině pavouků je mouchám do pláče"), Andělé moji nebo Jiné to nebude připomínajících náladu Nohavicových songů z neradostných 80. let. Polemiku pravděpodobně vyvolá text skladby Dežo, v níž na housle hraje Jaromír Nohavica starší. Dovedu si představit, že kdyby romské téma tímto způsobem uchopil takový Daniel Landa nebo Aleš Brichta, čelili by obvinění z rasismu a nenávistné kampani různých ochránců lidských práv posílajících návody ke společenskému soužití z klidu svých státem dotovaných kanceláří. Ale Jarek je Jarek, takže to nejspíš projde.

Smutkem je prostoupená také skladba Telegram, která svým nostalgickým textem připomíná starší skladbu Chinaski o dopisech, které "mají na kahánku". Nahrávka Tak mě tu máš opět připomíná, že Nohavica není jen básník, ale také velmi plodný muzikant a vůbec ne špatný zpěvák, jak dokazuje v písni Zbloudilý koráb ohohacené klavírem hudebního producenta alba Dalibora Cidlinského jr. A vše, co bylo výše napsáno, dokáže přenést i na Tverský bulvár a Rudé náměstí (Moskevská virtuálka).

Parádní tečkou za nejlepší tuzemskou deskou letošního léta je pak skladba Vše co kdo řekl (na obalu uvedena pod názvem Z minula do budoucna), která charakterizuje pocit z nových nahrávek Nohavici - autor se sice jakoby pozastavil na své cestě a častěji než jindy se ohlíží zpět, ale cítíme z něho sílu a odhodlání jít dál. Můžeme ji klidně poslouchat jako završení trilogie započaté před lety majstrštychy Divné století a Mikymauzoleum a rozechvěle očekávat, s čím Nohavica přijde příště.

BEST TRAX: www.idnes, Zlo sedí v rohu pokoje, Vše co kdo řekl
ZKUS TAKY: Tomáš Klus Racek, Vlasta Redl Koncert který se nekonal, Vladimír Merta Struny ve větru

text: Roman Jireš
6/7