Chodrockfest má za sebou druhý ročník, přivítal Alkehol, Rybičky 48 i Sto zvířat

Páteční večer otevřeli nadějní Airbag. Parta ze Staňkova právě vydala své album V dvaceti seš nesmrtelnej, které zde bylo pokřtěno Jakubem Rybou (Rybičky 48). Jedná se o sympatickou hudbu, která může oslovit zejména mladší fanoušky. Jejich největším hitem je Facebook, který jsme si mohli poslechnout i naživo. Na druhém pódiu poté začali Septic People. Od kapely z Horšovského Týna mě zaujalo zejména Pivečko z naší pivnice. Jejich tvorba se nese v rockovém duchu, občas neváhají malinko zrychlit tempo. Přestože se nejedná o špatnou kapelu, po chvíli Vám začnou jejich písničky trochu splývat. Mezi elitu se zřejmě neprobojují, ale nezatracoval bych je.

Zvlášňý škola předvedla svůj punk rock s akordeonem a rozjela slušnou párty. Hajzlbába nebo Pohlavní turistika pobavila všechny přítomné, kterých začalo pomalu, ale jistě přibývat. V3ska sice svým skočným skáčkem rozhýbali publikum, ale jejich zvuk za moc nestál, kytaru jsem téměř neslyšel. Raději se přesuneme na hlavní stage, kde začaly Rybičky 48. Ty získávají stále více popularity a to i díky hitu Rádiová. Zahráli i Emily, Viva la revolution či Zamilovaný a nešťastná. Na jejich tvorbu navázali Koblížci, přestože trochu sladším způsobem. Členové této šumperské kapely jsou téměř jiná generace, ale postupně se probojovávají mezi stálice pop-punkové scény.

Přiblížil se jeden z mých vrcholů večera, kterým je Alkehol. Partička zpívající zejména o chlastu má spoustu kritiků, přesto již dvacet let objíždějí republiku a rozdávají radost všem fanouškům jejich životabujné hudby. Nesměly chybět hity Na slamníku, Zmaštěnej nebo Buráky. Imodium také nepatří k žádným nováčkům, vznikli už v roce 2000 a získali si na hudební scéně své jisté místo. Nezahráli vůbec špatně, ale většina se už těšila na hřeb večera.

Tím se stali kluci z Harleje, kteří to umí pořádně rozjet. Už mi ani nechybí Vláďa Šafránek, kterého před lety nahradil Tomáš Hrbáček. Zahráli průřez svou kariérou, i když bych ocenil více věcí z posledního alba. Příjemné zakončení prvního dne, což dávali hlasitě najevo i davy lidí před pódiem.

Sobotní program byl nabitý hned od začátku. Sto zvířat patří k legendám ska a umí zahřát na duši. Lidi se pomalu ploužili k pódiu a probírali se z kocovin, zatímco Zvířata sázela osvědčenou Dámu s čápem, Novgorod nebo závěrečnou Základní školu a Nikdy nic nebylo. Je čas na trochu folku, protože další na řadu přichází Záviš. Ten svoje texty postavil zejména na vulgarismech, ale lidem se to prostě líbí.

UDG už také nikdo nesesadí z jejich trůnu na pop/rockovém poli. Na podzim vydají novou desku, která je napjatě očekávána a na každém koncertu si můžete poslechnout nějakou tu ochutnávku. Navíc největším šoumenem je bubeník, který roztleskává a pravidelně skáče do publika.

Velkým překvapením pro mě byli Dymytry. Svou hudbu nazvali psy – core a v jejich řadách hraje syn Jirky Urbana z Arakainu. Naživo měli neskutečnou páru a rozdávali energii do všech koutů stanu, ve kterém hráli. Dokázal bych si je představit i na hlavním pódiu, protože vedlejší Staropramen stage počet jejich fanoušků moc dobře nepojmul.

Turbo je sice rocková legenda, ale jejich produkce mě příliš neuchvátila. Sticx pro mě byli o něco zajímavější, ale musejí ještě hodně trénovat. Tahle mladá domácí punk rocková skupina nastoupila ve značně napitém stavu (zejména baskytarista), přesto odehráli ucházející koncert.

Vypsaná fixa postavila koncert zejména na novějších písních, ale nezapomněli ani na osvědčenou klasiku Domácí motokrosař nebo 1982. Dalším zástupcem domažlické scény byli Jakobič, jejichž koncert dost pokazily technické problémy, se kterými se potýkali.

Vrcholem celého festivalu se stali jednoznačně Walda Gang. Pamatuju si je jako jednu z předkapel Kabátu, ale od té doby se vyšvihli do vyšších sfér. Neuvěřitelná show plná pyrotechnických efektů a spolehlivých písní přivedla nejvíce fanoušků k neskutečné extázi. Zpívalo celé publikum a domažlické budovy se otřásaly v základech. V současné době jsou na vrcholu a davy lidí jim to dávají patřičně najevo. Poté přichází velký hromadný odchod a na závěrečné Aušus už dohlížejí značně prořídlé šiky.

Chodrockfest opět potvrdil, že patří ke kvalitním festivalům. Kromě menších problémů na druhé stage mu nemám co vytknout. Vyšvihnul bych ještě nabídku pokrmů, která byla velice rozmanitá. Jen tak dál.

text: Lukáš Loužecký, foto: Jan Zeman