LIVE: Mando Diao předvedli jediný koncert na Open Air Festivalu

K opravdu dobrému a kvalitnímu festivalu se vším všudy má Open Air Festival v Panenském Týnci ještě stále daleko, přestože se od proma až po parkoviště snaží hrát si na ten největší. A přitom nejde o lineup, přestože v něm nefigurovalo téměř žádné současné "hot" jméno. Jediným zástupcem téhle kategorie zůstali Rizzle Kicks, protože Fatboy Slim i Amy Macdonald jsou interpreti dávno za zenitem, pokud Amy vůbec někdy nějaký zenit měla... Přesto máme v Čechách lineupově i horší festivaly a organizátorům patří body za snahu vozit alespoň něco částečně smysluplného. Nepovedenost celé akce tkví především v celkové organizaci - od hygieny až po uspořádání areálu. O tom ale až později, nejdřív se pojďme podívat, jaké byly koncerty.

Páteční odpoledne patřilo Skyline, Support Lesbiens a Monkey Bussiness. Všechny kapely předvedly to, co vždycky. Support Lesbiens - poprock co neublíží, Monkey Bussiness - devadesátková tancovačka pro celou rodinu, Skyline - rozjetá party, co měla hrát místo Gorillaz Sound System. Po Support Lesbiens už začla série zahraničních interpretů. První byli Booka Shade, kteří potěšili téměř kapelovým podáním svojí elektronické hudby. Nejednalo se o nic dvakrát převratného, ale chvilku to bavilo a celkově příjemně překvapilo.

Tohle se bohužel fakt nedá říct o vystoupení Gorillaz Sound System. "Gorillaz Sound System přináší hudbu i obří vizuální show Gorillaz, ..." anoncovali pořadatelé na oficiálních stránkách festivalu. Omyl a vlastně trochu lež. Gorillaz Sound System přinesl průměrný, obyčejný a ničím výjimečný DJ set. Takový, který jsme mohli kdykoli během festivalu slyšet v Evropa 2 stanu od kohokoli jiného (kromě Pavla Cejnara, který svým sobotním setem dokázal, že je nejen špatný bavič, ale ani s gramcema mu to moc nejde). Od Gorillaz toho pří setu GSS moc nezaznělo a když už, tak ve zprzněném remixu. Tohle bylo obrovské zklamání hodné žádostem o vrácení vstupného.

Hned po GSS na vedlejším pódiu hrál Fatboy Slim. Jakožto zlý jazyk si neodpustím poznámku, že ještě před začátkem setu pustil Fatboy z pódia 19-2000, tedy píseň Gorillaz. Z cédéčka. V originále. Po tmě. A stejně to bylo o poznání lepší než to, co předvedli Gorillaz Sound System. Jestli to Norman Cook aka Fatboy Slim zamýšlel jako vtip a hejt, tak se mu to povedlo. Svůj set pak rozjel songem Praise You (lépe řečeno jeho úryvkem) do kterého se stále ozývalo "Put your hands up in the air!". Nechápu, že to všechny DJs světa ještě neomrzelo... Zkusím ode dneška za každou druhou větou každého článku napsat "put your hands up in the air" a jsem zvědavej jak dlouho vás to bude bavit. Jeho vystoupení po profesionální stránce nechci a nebudu hodnotit, dokud nevím, nakolik hudbu naživo mixuje/improvizuje a nakolik zmáčkne na začátku setu play a na konci stop. Pokud je pravdivá první varianta, pak dobrý, je šikovnej i v letech (vždyť je mu téměř 50!!!). Pokud platí ta druhá, pak špatný a zbytečný. Ovšem lidi byli nadšení a 90% z nich je tohle moje dilema úplně jedno. Takže úspěšný koncert. Každopádně dvouhodinový set je moc, hodina a půl by bohatě stačila a nenudila. Areálem se druhý den šířilo, že DJ Pavel Bidlo, legendární český devadesátkový DJ, který hrál v jednom ze stanů, strčil Fatboye do kapsy. Škoda že jsem ho nestihl.

 

V sobotním dni nás odpoledne čekal klasický mix českých kapel, příjemným zpestřením byli na hlavním pódiu Kill The Dandies a Please The Trees. Po nich Charlie Straight a Mandrage, kteří zde na OAF točili nový klip. Po Mandrage jsem upaloval na Rizzle Kicks do MF Dnes stanu. V tomhle ne-moc-vysokokapacitním stanu se rozjela trošku utajená party pro hipstery, kteří slyšeli Rizzle Kicks na Expresradiu a přitáhli svoje kámoše. Dva mladí (dvacetiletí!) londýnští rappeři, kteří teprve nedávno vydali svou první desku, krásně ukázali rozdíl mezi britským civilním hiphopem a americkou hiphopovou nabubřelostí. Jejich koncert byl hodně rozjetý a vážně mě to bavilo, měli postavenou skvělou kapelu a přeju jim hodně úspěchů. Největší úspěch pro ně ale bude, pokud vydají ještě nějakou dobrou desku. Já si myslím, že je čeká stejný osud jako mnohé jejich předchůdce...

Po Rizzle Kicks čekali headlineři sobotního programu - Amy Macdonald, Mando Diao a The Bloody Beetroots. Amy Macdonald je žena jednoho nebo dvou hitů. Víc nevím, co o ní říct. Nebylo to špatný, ale nemusela by nutně být headliner a když už, tak před pěti lety... Mando Diao byli bez debat nejlepší koncert celého festivalu. Byl to totiž konečně koncert. Konečně kapela. Žádný DJ set, žádná zpěvačka s doprovodnou skupinou. Prostě kapela, ve které funguje ta správná kapelová chemie. No konečně. Škoda, že byli jediní mezi headlinery OAF... Festival uzavřeli The Bloody Beetroots, tedy lépe řečeno jejich DJ set. Kam se hrabaly na jejich živé koncerty... Jinak platí to samé co u Fatboye. Hráli/míchali na živo nebo se jen hezky kroutili a měli celý set připravený? Nevím. A chtěl bych vědět. Nutno říct, že vizuálně to měli zvládnuté hezky, ale po dvaceti minutách to začalo nudit, protože to bylo pořád to samé dokola, podle jednoho mustru. Žádná dynamika, žádné změny tempa. Ale lepší než Fatboy Slim.

Teď trošku k organizaci celého festivalu, kterou hodnotím jako nepovedenou. Organizátorský tým nás hned při příjezdu přivítal polní cestou, po které bylo potřeba se dostat na letištní plochu, kde se parkovalo. Příště doporučuji půjčit si na cestu na OAF terénní auto, pokud nebudete mezi první tisícovkou návštěvníků, kteří stihnou projet včas, než se z cesty stane tankodrom. To to začíná... U akreditací naštěstí nebyla žádná fronta a všechno (narozdíl třeba od RfP) šlo hladce a rychle. Rychle jsme zaparkovali auto a postavili stan ve VIP stanovém městečku, kde na nás čekalo další nepříjemné překvapení. VIP camp se nachází ze všech stanových městeček (běžné a O2 camp s připravenými stany) nejdál od areálu. Já jsem cestu od stanu ve VIP campu k bráně areálu zvládal za 13 minut. To se nezlobte, ale to je trošku moc. K VIP vstupence na stránkách festivalu kromě speciálního kempu organizátoři slibovali VIP bar, kde nebudou fronty. VIP bar byl nakonec jediným barem, kde fronty byly. VIP vstupenka, když si ji chce běžný návštěvník pořídit, stojí téměř trojnásobek toho, za co se dá sehnat vstupenka běžná. Čekal bych tedy rozhodně lepší servis než sprchy zadarmo a auto poblíž stanu. První černý puntík.

Druhý černý puntík dostává OAF za rozmístění jednotlivých pódií/stagí v areálu. Areál sám o sobě má obrovskou přednost ve své přehlednosti. Všechno je na jedné hlavní přistávací dráze, nikam nemusíte odbočovat. Ovšem to, že z DJ stagí (které naprosto nesmyslně hrály každá pro jednoho či dva zfetované posluchače už od dvou odpoledne) bude slyšet zvukový odpad po celém areálu ve všemožném mixu je věc, která se povedla ze všeho nejmíň. Když zrovna kapela nehrála moc nahlas (viz. třeba některé pasáže koncertu Please The Trees nebo divadelně-hudební show EKG v MF Dnes stanu), bylo slyšet dunění z Evropa 2 stanu o mnoho víc, než se sluší a patří. Takhle už příště ne, prosím.

Třetí černý puntík OAF dostává za to, že VŠECHNY koncerty kromě DJ setu The Bloody Beetroots byly potichu. A to věřte, že se zvukaři snažili. Chápu, že je na vině částečně i vítr, který neustále foukal, ovšem když i na kapely, které obvykle bývají vážně nahlas, si můžete tři metry před zvukařským stanem v klidu povídat, je někde něco špatně. Tak příště silnější aparát, prosíme!

Poslední černý (a ten nejčernější) puntík získavají organizátoři za Gorillaz Sound System. Nedá se vyloženě říct, že se jedná o podvod. Fanouškům akorát předem nebyla předkládána celá pravda a už jen čekám, kdy se dočteme v oficiálním prohlášení, že jsme si o GSS měli sami z vlastní iniciativy najít podrobné info předem jinde, než na stránkách festivalu a že si teď nemáme stěžovat. Problém není to, že je pozvali. Problém je to, že je vydávali za něco jiného, než byli.

Přestože toho festivalu hodně vyčítám, byly to příjemně strávené dva dny nedaleko od Prahy. Přes všechno, co mě štvalo, klidně pojedu i příští rok. Panuje tam dobrá atmosféra. Takže organizátoři, buďte rádi, že máte nadšené a oddané návštěvníky, kteří si nestěžují, i když na ně zvysoka kašlete (ehm) a nenabízíte jim kvalitní servis.

Vzhledem k tomu, že headlineři OAF byli po všechny roky vybíráni dle podobné šablony (jedna indie kapela, jeden DJ a jedna elektro kapela), tipuji na příští rok účast Mobyho a Razorlight. To bych se asi jel podívat.



text a foto: Martyn Starý