LIVE: Red Hot Chili Peppers pod širým nebem bojovali se zvukem

RED HOT CHILI PEPPERS
EDEN ARENA
27. 8. 2012

Než se natěšená skoro zaplněná arena dočkala svých kalifornských miláčků, musela absolvovat ještě vystoupení třineckých Charlie Straight a britských A.A.A.K. neboli As Able As Kane.

Papričky zahájily svoji show hitem Monarchy Of Roses z poslední desky I’m With You. Už od počátku ale bylo jasné, že tady něco „nehraje“. Josh Klinghoffer, který na postu kytaristy nahradil nenahraditelného Johna Fruscianteho, totiž nezvykle seděl. Redhoti žádné vysvětlení neposkytli, takže spekulace o tom, zda je Klinghoffer po vzoru Fruscianteho sjetej moc nebo naopak málo, na sebe nenechaly dlouho čekat. Brzy se ale mezi těmi, kteří na pódium nedohlédli rozšířila vysvětlující informace o tom, že má zlomenou nohu.

Show tak díky tomuto faktu získala jiný, klidnější rozměr, což ale nebylo to úplně pravé ořechové. Klinghoffer je už tak v těžké pozici kapelního nováčka, na kterého velká část veřejnosti kouká skrz prsty se slovy, že na Fruscianteho prostě nemá, a fakt, že nemohl rozjet pořádnou show, mu příliš nepomohl. Ale zpět ke koncertu.

Po Around The World nasázeli Redhoti do publika hned tři osvědčené pecky Otherside, Dani California a Can’t Stop a po poněkud vlažnějším úvodu se jim podařilo postavit na nohy i lidi na tribunách, kteří však hned při následujících méně známých peckách usedli zpět na svá místa.

Koncert měl tři zásadní takzvané fuckupy – minimálně do poloviny show honil zvukař zvuk někde po vršovických kopcích, od druhé poloviny se ale situace o něco málo zlepšila. Zpěv se lámal a utápěl někde v první části areny, na druhou stranu se ale zdálo, že Kiedis, vyhlášený svým falešným projevem, hlas vypiloval a zpíval relativně čistě.

Dalším nepovedeným tahem bylo nekonečné jamování za téměř každým songem. Je jasné, že i kapela si chce koncert užít a osvěžit, ale čeho je moc, toho je příliš a obecenstvo natěšené na hitovky se u dlouhých preludií příliš nebavilo.  Chvílemi poněkud rozpačitou atmosféru umocňoval i fakt, že Papričky měly mezi songy příliš dlouhá hluchá místa, která se ani nesnažily vyplnit komunikací s publikem.

Hřebem večera se tak pravděpodobně stal okamžik, kdy Kiedis odhodil triko a ukázal stále ještě vypracované tělo, a chvíle, kdy zazněl jeden z největších hitů Under The Bridge. Většinu setlistu Red Hot Chili Peppers vyplnili songy z nové desky a rozloučili se dvěma známými peckami Californication a By The Way.

Publikum je ale nenechalo odejít na dlouho, vytleskalo si hned pěti položkový přídavek, na který basák Flea přikráčel po rukou. A protože jamování nebylo zřejmě stále dost, rozjel svůj set na bicí Chad Smith, jehož doprovodil člověk jménem Maud.

Bohužel ani závěrečná Give It Away, na níž se třásla velká část přítomných, nepřinesla velké uspokojení. Zvukař to zřejmě zabalil předčasně a šel domů sledovat fotbal, takže jediné, co bylo jakž takž slyšet, byly refrény. Za kapelu se na úplném konci rozloučil Flea, který rozjel docela slušný manifest, během něhož žádal lidi, aby poslouchali živou muziku, chodili na koncerty a podporovali muzikanty. A pak už zazvonil zvonec a Papričkám byl konec.

Co na závěr? Bohužel, Red hot Chili Peppers mě příliš nepřesvědčili už před šesti lety a jejich letošní reparát se po stále ještě zažitých dozvucích z nedávného koncertu Foo Fighters také moc nezdařil. Odcházející dav ale vypadal spokojeně a já vím, že pokud sem Papričky zamíří znovu, dám jim opět šanci. Už kvůli Under The Bridge.

text: Marta Pušová, foto: archiv