RECENZE: S Markem Knopflerem na poznávacím zájezdu

Knopflerovo jméno se objevuje v žebříčcích nejlepších kytaristů světa, ale není to kvůli rychlosti jeho prstů nebo extrémní složitosti kouzel předváděných na hmatníku. Třiašedesátiletý Brit je ceněn pro svoji techniku podobnou hře na banjo a uhrančivou atmosféru své hudby. Jeho zdánlivě poklidný styl a typicky vyprávěčský hlas vtáhne posluchače už v úvodní písničkářské lahůdce Redbud Tree. Následující "keltština" Haul Away s lehce mystickým textem o prokletém námořníkovi by mohla klidně zaznít v nějakém filmu o cestách po světových oceánech. Irské dudy i akordeon si s Knopflerovým Stratocasterem dobře rozumí i v Kingdom Of Gold ozdobené sbory nebo v podobenství o vránách Yon Two Crow.

Z dalších stylů je vrchovatou měrou měrou zastoupeno blues, snad nejvíce v dosavadní Knopflerově sólové kariéře. Začíná to peckou jako z bluesové učebnice Don't Forget Your Hat a pokračuje dvanáctkami Hot Or What, Today Is Okay nebo Got To Have Something, vesměs s výrazným harmonikářem Kimem Wilsonem.

Většina dalších skladeb včetně titulní Privateering plyne zdánlivě nevzrušivě, ale pod jejich povrchem bublá napětí, které konkrétně v této písni o bukanýrech vyvrcholí skvělou rytmickou částí. Knopflerovi díky jeho charisma projde i cajdák Miss You Blues nebo jazzově laděná milostná balada Radio City Serenade, kterou od průměru bezpečně vzdaluje trumpeta Chrise Bottiho. Na ploše dvojalba si bývalý učitel literatury, který svou profesi nezapře při tvorbě textů plných zajímavých postaviček, může dovolit i další polohy. Jednou je zasmušilý (Dream Of The Drowned Submariner, Blood And Water), jindy zase překvapí divočejším kytarovým sólem (Gator Blood) nebo pohladí baladou Go, Love. Milovník staré britská poezie se nemůže, a patrně to ani nemá zapotřebí, zbavit nálepky "toho z Dire Straits". Na jejich úspěšnou éru dává vzpomenout chytlavou skladbou Corned Beef City, která by se neztratila ani na slavném Brothers In the Arms.

A atmosféra Seattle v člověku vzbudí chuť sednout do pohodlného auta a vyrazit na cesty. S Knopflerem to není žádná zběsilá jízda, ale něco přes hodinu a půl trvající poznávací zájezd. A to i přesto, že na své novince nepřináší nic zcela originálního. V bookletu najdeme fotky různých nástrojů, ale žádnou fotku Knopflera. Jako by tím chtěl naznačit, že tady jde především o muziku.

BEST TRAX: Haul Away, Yon Two Crow, Go, Love
ZKUS TAKY: Sting - The Best of 25 Years, Carlos Santana - Shape Shifter, Bob Dylan - Tempest