LIVE: Ježíš Dan Bárta spasil Otu Balage

Cats

Tereza Vavroušková: Večer věnovaný Webberovi byl zahájen muzikálem Cats. Už během úvodní skladby bylo zřejmé, že synchronizace dirigenta, nástrojů a zpěvu poněkud vázne. Ačkoliv je Eva Burešová jistě talentovaná zpěvačka, s baladou Memory si na sebe přece jenom vzala příliš těžké sousto, a hlavní melodie muzikálu se tak změnila v hru na dohnání orchestru a rytmu.

Viktor Mašát: Ono se vlastně ani nelze moc divit - padesátičlenný orchestr byl totiž složen z různých těles rozdílného zaměření i kvality a ona nevyváženost se táhla celým večerem. Většinou tak platilo heslo o tom, že méně je někdy více - tedy čím méně hráčů hrálo, tím lépe se dokázali zpěváci s doprovodem propojit. A to platilo i o baletních vsuvkách. Ty provázely celým večerem, ale zároveň nedostaly dostatek jevištního prostoru, aby se soubor necítil stísněný a jaksi svázaný.

Evita

VM: Další zpěvačkou, která měla zpestřit program večera, byla Bára Basiková. Překvapivě ani její nástup do skladby Buenos Aires z muzikálu Evita nebyl přesvědčivý a člověk začal až mít pocit, zda není špatně něco většího, než jen momentální indispozice zpěvačky či zkrat v odposleších. Světlo na konci tunelu se tak objevilo až s příchodem Dana Bárty na scénu. Precizní dikce, frázování, feeling a také uvědomělá spolupráce s dirigentem - najednou bylo zřejmé, kdo už vybrané písně někdy zpíval. Poprvé tak dali najevo i diváci své neskrývané nadšení. A nás to uklidnilo - už jsme věděli, že úplným průšvihem večer neskončí.

TV: S příchodem Báry na jeviště se rozpačitý začátek naopak přehoupl o dvě úrovně výš. Báře samotné se nedá vytknout nic, opět však vázla komunikace s dirigentem a nástroji. První vystoupení, u kterého jste se mohli pohodlně posadit, však přišlo až v podání Dana Bárty. Dan si jediný všiml, že na pódiu není sám. Až se u začnou, čistě hypoteticky, produkovat kvalitní muzikály, byla by strašná škoda, kdyby v nich Bárta neúčinkoval.

Fantom opery

TV: Jednoduše, tohle se prostě nepovedlo. Dva operní zpěváci na jevišti divadla Hybernia zkrátka nefungovali. Těžko říci, jestli byla chyba ve zvukaři, či v obecně špatné koncepci. Sopranistka Markéta Mátlová měla alespoň několik světlých momentů, Aleš Briscein v roli Fantoma Opery s anglickým přízvukem ala Kocour ze Shreka však nejspíš ještě teď běhá po jevišti a hledá ztracenou tóninu. Na mysl se tak celou dobu vkrádala památná věta z filmu S tebou mě baví svět: "Stop stop, je to utahaný, zase byly k obědu knelíky a pivo, co?"

VM: Pokud se člověk dokázal od oné anglické lekce oprostit, byla tato čáíst programu z čistě instrumentálního hlediska vlastně nejzajímavější a nejnáročnější. Právě a především zde vynikly jak třiadvacetihlavý smyčcový orchestr, tak i jedenáctičlenná dechová sekce, bicí, perkuse, dvoje klávesy, dvoje kytary a baskytara.

Jesus Christ Superstar

VM: Vrchol programu pochopitelně musel patřit právě tomuto muzikálu. A to sice ve všech případech v novém, ale především v porovnání s originálem dost odlišném aranžmá Oty Balage. Na jednu stranu ano, pakliže si vyberete za zpěváky Vojtu Dyka a Matěje Rupperta, pak je jistě vhodné zvolit houpavější rytmy před rockovějším nádechem originálu. Na druhou stranu se tak ale vystavujete riziku srovnání s dílem, jež už je prověřené časem. A v tomto případě to spíš vypadalo na mírnou prohru. Nemalý podíl na tom měli zpěváci samotní, kteří díky své nedokonalé znalosti textu nedokázali zdvihnout hozenou rukavici a uvelebit se v žánrových škatulkách jim blízkých. Ano, dost možná se to na osmém, dévátém koncertu v řadě, když to začne být větší rutina, konečně povede a sedne si to, ale dokud bude monitor mezi odposlechovými reproduktory středobodem zájmu pějících interpretů, nebude to nikdy ono. I proto mohla závěrečná skladba, jež umožnila představit celý ansámbl, vyznít jako jedna z nejlepších - protože si zúčastnění konečně mohli zaimprovizovat bez bariér nelehkých textů, které je předtím tu a tam svazovaly. Ale to je málo. Zatraceně málo na to, že lístky na akci se prodávají už půl roku a po minimálně stejně dlouhou dobu vědí všichni interpreti, co je asi čeká. Tady by jeden očekával daleko větší dávku profesionality a odvedené práce.

TV: Jesus Christ Superstar se jednoznačně stal vrcholem večera. Když vedle sebe postavíte Dana Bártu a Matěje Rupperta (dobře, i Vojtu Dyka), nemůže to dopadnout špatně. Sice by bylo fajn, kdyby Vojta přestal Dana napodobovat, alespoň když stojí vedle něj, ale Danovi to nevadí. Nám zase nevadí, že Matěj odfláknul texty, protože jeho celková jevištní prezentace byla naprosto osobitá a zábavná. Muzikanti zazpívali medley z písní Jak ze sna procitám, Zemřít by měl, V zahradě getsemanské, Superstar a Proč ten shon. Grandiózním finále koncertu byla střihavkovské árie V zahradě getsemanské v podání Dana Bárty. Ten totiž píseň, kterou máme zafixovanou právě od Kamila, pojal naprosto po svém a opět předvedl svou neskonalou profesionalitu. Eva Burešová zjistila, že stát na jevišti s triem Ruppert - Bárta - Dyk je krapet inspirativnější než společnost Elišky Bučkové a Noida v Hamletovi, a konečně předvedla skvělý a bezchybný výkon. A ač všichni zúčastnění zpěváci excelují v umění improvizace, alespoň tu notoricky známou I Don't Know How To Love Him by bylo možná záhodno se naučit. Díky bezkonkurenční tečce koncertu si Ota vysloužil zasloužilý potlesk ve stoje a doufejme, že se do příštího vystoupení přesune celková úroveň z "generálky" do úrovně "koncertu za skoro litr".

text: Tereza Vavroušková, Viktor Mašát, foto: Martin Lukač (martinlukac.cz)