RECENZE: Kiss nabízejí vzrušující polibek i po mnohaleté známosti

Vydáno 27.10.2012 | autor: redakce

Po téměř čtyřiceti letech známosti můžete těžko očekávat, že vás partner něčím překvapí. Platí to i o démonických Kiss, ale od nich většina fanoušků žádné překvapení nepožaduje. Důležitá zpráva pro všechny příznivce Kiss je, že na novém album jsou v podstatě stejní jako v těch nejlepších letech.

RECENZE: Kiss nabízejí vzrušující polibek i po mnohaleté známosti RECENZE: Kiss nabízejí vzrušující polibek i po mnohaleté známosti

kiss_monsterKISS
Monster
Universal
12 trax / 43:45

Jubilejní dvacáté studiové album Kiss je opravdovým dárkem pro Kiss Army - počínaje už komiksově působícím obalem. Také hned první pecka, Hell Or Hallelujah s typickým sytým hlasem Paula Stanleyho a nabroušeným kytarovým riffem Geneho Simmonse potvrzuje, že vše je v pořádku a kapela pokračuje v cestě nastoupené před třemi lety dobrým, klasicky kissáckým albem Sonic Boom. Tedy takovým, které vzpomíná na staré hity jako Detroit Rock City, Creatures Of The Night nebo Crazy Crazy Nights. Žádné z větších odbočení v historii téhle rock'n'rollové atrakce totiž nedopadlo dobře, viz projekty (Music from) The Elder a Carnival Of Souls.

Stejná parta jako na Sonic Boom (vedle "démona" Simmonse a "hvězdného dítěte" Stanleyho také "kočičí muž" za bicími Eric Singer a kytarista "Space Ace" Tommy Thayer) se do toho pěkně opřela i tentokrát. Polovinu chytlavých skladeb opět napsal plodný Stanley a podílel se i na dalších společných písních. Parádním kouskem se blýskl i Thayer, který si Outta This World střihl i pěvecky.

Pokud jste rychle zapamatovatelným refrénům a halekavému sborovému zpěvu Kiss nepřišli na chuť v jejich předešlých nahrávkách, Monster vás nijak nepřesvědčí. A naopak, pro pravověrné se jedná o hudební pochoutku. Mít rád Kiss v současné formě je vlastně určitým konzervatismem. Moderně znějící nahrávka totiž pochopitelně nepřínáší nic, co bychom v lehce pompézním rocku neslyšeli. Ale jejich fanoušci potřebují své jistoty v podobě chytlavých refrénů, jaký slyšíme třeba v Take Me Down Below a okoukané, přesto však stále fungující image. Písně jako All For The Love Of Rock & Roll jsou prostě určeny lidem, kteří i v pokročilejším věku občas sáhnout do zadních polic svých knihoven a sáhnou po ohmataném komiksu, který je i přes svoji barevnost tak nějak uklidňujícím způsobem černobílý. Polibek prostřednictvím alba Monster je pro takové posluchače i po letech stejně vzrušující a téměř tak žhavý, jako kdyby se jednalo o nezapomenutelné letní dobrodružství.

BEST TRAX: Hell Or Hallelujah, All For The Love Of Rock & Roll, Take Me Down Below
ZKUS TAKY: Alice Cooper - Welcome 2 My Nightmare, AC/DC - Black Ice, Mötley Crüe - Saints Of Los Angeles

text: Roman Jireš
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít