RECENZE: Aerosmith novým kouskům nenaučíš

Vydáno 11.11.2012 | autor: redakce

Patnácté studiové album Aerosmith, první složené z vlastního materiálu od roku 2001, tedy desky Just Push Play, není žádný velký průšvih. Není to ale ani rockové veledílo. Nedosahuje hudební překvapivosti Pump ani hitovosti Get a Grip a už vůbec ne kvality peckami nabušeného Toys in the Attic.

RECENZE: Aerosmith novým kouskům nenaučíš RECENZE: Aerosmith novým kouskům nenaučíš

aerosmith-music-from-another-dimensionAEROSMITH

Music From Another Dimension!
Sony Music
15 trax / 68:05

Kdo by čekal, že po mnoha letech vření kolem Aerosmith, kdy to s jejich kariérou vypadalo už hodně nahnutě, natočí nevšední nahrávku, je brzo vyveden z omylu. Stačí si poslechnout typický zvuk kapely i Tylerův zpěv v úvodním Luv XXX a následující Oh Yeah (tu napsal Joe Perry a zní jako z pera Rolling Stones). Také Tell Me s akustickou kytarou na úvod a očekávaným refrénem potvrzuje počáteční podezření, že se ničeho výrazně odlišného od známé tvorby této pětice nedočkáme. To ostatně naznačil už první singl Legendary Child se vším, co už jsme kdysi slyšeli, místy například znějící jako moderně zaranžované Sweet Emotion.

Aerosmith byli vždy především kapelou dvou tváří - autorů zemitých rockových vypalovaček a slzopudných ploužáků. Do té první kategorie patří plnokrevný rock se skvělými ženskými sbory Out Go the Lights, šlapající nářez Lover a Lot nebo další sázka na jistotu Street Jesus. Druhou baladickou tvář představuje třeba We All Fall Down nebo doják ve stylu I Don't Wanna Miss A Thing z filmu Armagedon What Could Have Been Love. Jako "zastara" zní nejen většina materiálu na Music From Another Dimension!, ale naštěstí také Tyler, jehož hlas má pořád stejné grády. Odbočením z vyjetých kolejí je překvapivý duet Can't Stop Lovin' You, v němž Tylerovi sekunduje country hvězda Carrie Underwood. Tato skladba by sice mohla být dobrou kulisou k nějakému hollywoodskému trháku, ale na téhle desce je trochu mimo.

Mezi vrcholy alba jistě patří píseň Beautiful s prvky rapu a hezky vyřvávaným refrénem. Pestrost nahrávky zvyšuje Freedom Fighter, v němž slyšíme zpívat Perryho, nebo Something, které zní tak trochu jako Caleův Cocaine. Emocemi nabitý závěr představuje Another Last Goodbye, který však ztrácí část půvabu pro toho, kdo vyrůstal na hitu Dream On.

Nové album Aerosmith stejně jako jejich koncert před dvěma lety v pražské O2 areně mě přesvědčily, že tahle banda už vysoko nasazenou laťku z předchozích let nepřekoná. Z toho si však nikdo z jejich členů nemusí dělat hlavu, vždyť jen málokdo to v kariéře dotáhl takhle daleko. V kontextu nahrávek bostonských rockerů není tohle album příliš výjimečné, ale v porovnání s konkurencí jde pořád o nadprůměrné dílo.

BEST TRAX: Beautiful, Out Go the Lights, Legendary Child
ZKUS TAKY: Bon Jovi - The Circle, W.A.S.P. - Babylon, Guns N' Roses - Chinese Democracy


text: Roman Jireš

4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít