RECENZE: Example se vynořil ze stínu na vlně experimentů

EXAMPLE
The Evolution of Man
13 trax / 54:18

Britský ušatý hoch Example byl ještě poměrně nedávno znám jako autor sezonních pecek, jakými jsou např. Kickstars a Watch the Sun Come Up, které prosvištěly kolem uší většiny z nás na tanečním parketu, aniž by si urvaly větší kus pozornosti. Co je to sláva začal Example - pro své fanoušky familiárně Elliot - zakoušet až po úspěchu loni vydané desky Playing in the Shadows. S pilotní písní Changed the Way You Kissed Me hořkosladce ovládl nejen rádia a diskotéky, ale i vyprodané kluby po celém světě. Při přípravách na své čtvrté studiové album, které probíhaly v Austrálii, nenechal nic náhodě. Obklopil se jmény jako jsou Calvin Harris nebo Benga, jenž nechal Examplovu hudbu prostoupit výraznější basovou linkou.

Čtyřměsíční propagace chystaného alba The Evolution of Man slibovala svědectví o zpěvákově hudebním i osobním dospívání. Jestli dospěl? Řekněme lépe - mění se s dobou. Z Examplovy čtvrté desky se ozývá starý dobrý Example. Jen je míň bezstarostný a už vůbec ne sladký. Hned v úvodu vás za zvuků agresivních úderů vyzve (hlasem temnějším než kdy před tím), ať s ním ochutnáte duhu (Come Taste the Rainbow). Ale to rozhodně nežádá, abyste slízli šlehačku. Chce, aby se vám přimrazil jazyk k zábradlí. V prvních okamžicích desky ze sebe vydává Example to nejlepší a nejčerstvější. Z rockového kytarového sola jako vystřiženého ze sedmdesátek, plynule přejde do rapu. Když už se zdá, že udělá krok zpátky a za létem prostoupených kolíbavých tonů si zabásní o královně svých snů, přesvědčí o opaku textem popisujícím ztrátu blízkého člověka.

Zatímco singl Say Nothing je "nic neříkající" hitovka, která se stihla ohrát, ještě než album vzniklo, podobně předeslaná Close Enemies je naléhavá, explozivní a ledová jako celé album. Jako větrem unášený pestrobarevný balon na rozpálené hladině moře, který právě narazil na ledovou kru. S All My Lows přichází meditační přechod k The Evolution of Man, která je příjemně vtíravou a přesto vyzrálou osobní zpovědí. Ještě než se ale Example stačí v nově nabyté dospělosti ohřát, utíká vstříc další kocovině. Po zbytek alba se přes klávesovou rezignaci nebo metalem zavánějící nářez dostane ke starému dobrému zvolání, jestli se nám dobře sedí. Vyzve vás, at se chováme bezmyšlenkovitě a bezstarostně a ujistí vás, že se vrátí. Je za tím jediné sdělení - tančete!

Example v sobě kombinuje jednoduchost Davida Guetty a anglický sarkasmus Oscara Wilda. Z rozervaných hlubin, kde by vás zanechali podobně úderní IAMX vás vyseká frivolností aranží, které by vám naservíroval primitivní Pitbull. Je to kalkulace. Ale vezete se na tom s ním. Example zve na ten druh párty, kde se nechcete opít a namátkou se s někým líbat. Chcete se v tom vykoupat.

Prokousáte-li se tímhle albem až do finále, discokouli nad vaší postelí rozklimbá ještě atmosférická Whisper a možná vás trochu rozbolí hlava. Tak si zapalte, hoďte přes rameno koženou bundu a jděte ven. Užít si další noc, jako by byla vaše poslední. Stejně jako byste to měli udělat 15. března příštího roku, kdy se Example vrací po necelém roce do Prahy. Vždyť také řekl: "We'll be coming back." A jeho Češi mu rozumějí.

BEST TRAX: Perfect Replacement, Close Enemies, Crying Out for Help
ZKUS TAKY: Flux Pavilion - Lines In Wax, Chase and Status - No more Idols, Kanye West - Cruel Summer

text: Alena Bílková
5/7