Hooverphonic plni emocí

HOOVERPHONIC
12. 10. ABATON, PRAHA

Znovu a klidně několikrát po sobě tuhle sladkost.

Dva vyprodané pražské koncerty belgických Hooverphonic daly i neznalým tušit, že jde o událost hodnou pozornosti. Elektronický pop, pohupující se mezi melancholickou a tanečně energickou polohou téměř výhradní tvorby Alexe Calliera (baskytara, texty, produkce), si podmanil Prahu už na letošním Love Planet. To všechno i pro křišťálově čistý vokál stydlivě působící Geike Arnaert, která v jemném triphopu jedinkrát nezklame a jen tak mimochodem se občas dostává do téměř operních výšek.

Sympatická Geike vystřídala svoji předchůdkyni Liesje Sadonius už na druhé desce Blue Wonder Power Milk (1998) ve věku 17 let, ale dodnes svojí zdrženlivostí působí, jako by na pódiu stála podruhé v životě. Klíčové Trio Callier, Arnaert, Geerts, doplněné zcela živým klávesistou a houslistou, hrálo hlavně z poslední desky No More Sweet Music (2006). I když nedosahuje kompoziční celistvosti příjemně pochmurného alba The Magnificent Tree (2000). Se staršími kousky jako Mad About You, Jacky Cane a The World Is Mine se totiž nedá sladce a nostalgicky nezavzpomínat na doby minulé.

Jako kdyby na vás dýchl duch vlastní minulosti. Není zbytí, přivlastníte si nářky Geike o zklamání zahalené do nových skotačivých melodií (You Hurt Me) i symfonického backgroundu (No More Sweet Music). Výsledek? Nekončící aplaus, a to i po třetím přídavku, kdy kapela utírala slzu dojetí. Srdečným Belgičanům se povedlo to, co u našeho publika málokomu. Vzbudili emoce.

Martina Moudrá



































www.prostorabaton.cz