RECENZE: Killerpanda aneb frontální útok mordýřských medvídků

Co tedy lze očekávat od mordýřských medvídků? Věrni svému názvu jsou nevyzpytatelní, což je u kapely na rozdíl třeba od ženy či ministra financí pozitivem. S lehkostí poletují od prvků jazzu k hardcoreu, přičemž inklinují k tvrdší poloze a ani jeden z pěstěných stylů nešlechtí v čistokrevnou rasu. Ve výsledku reproduktory chrlí technické, avšak nikterak překombinované progresivní písně s emotivním prolínáním temp i nálad. Další výraznou rovinu vytváří střídání naléhavého vřískotu a melodického zpěvu, završené působivou a ve vhodných momentech nenásilně volenou deklamací. Navíc nejde o podsouvání prázdných frází. Vokální stránku naopak podepírají pozoruhodné texty, dokonce by se dalo konstatovat spíš básně, které mají sakramentsky daleko ke klišé, banalitám, ale i rýmům. Dobrým znamením je již fakt, že pouze bezduše neprolétnou nastraženými slechy, nýbrž vnuknou touhu po bližším prostudování písemných verzí.

Důležitý je rovněž cit pro vyváženost, který nahrávku nedevalvuje v samoúčelné kompozice, ve kterých se orientují pouze interpreti. Když už se tihle jičínsko-hořičtí muzikanti ve finální Na mysli rozmáchli na téměř šestiminutovém prostoru, završili své dílo přece jen poněkud masově vstřícnější a hitovější formou (však na ni také padla singlová volba). Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává, proč i čtvrtá návštěva studia zůstala pouze mírně za rozsahovou hranicí EP. Zdá se totiž, že invence mají Killerpanda na rozdávání.

BEST TRAX: Na splavu, Na oprátku, Na mysli
ZKUS TAKY: the.switch – Svit, Dark Gamballe – Pochyby, Negative Face – The Garden Of Wishes

Daniel Folprecht
5/7