SANTANA - Shaman

Vedle Rickyho Martina či Jennifer Lopez nebyl tehdy pro masu velký problém strávit i trochu větší, nezvykle okořeněné sousto. Zvláště, když se jí interpret přiblížil tím, že do své náruče přijal spoustu různorodých hostů, kteří nenápadně snižovali jeho vysoký standard k žebříčkové úrovni. Tak už u kolébky Supernatural zazněla první polovina mylné, avšak zlatonosné odpovědi na Santanovo dilema. Druhou dopověděl při přípravě letošní novinky Shaman.

Boom latiny dnes odeznívá v křečích typu Enriqua Iglesiase a jedinou cestou k zopakování úspěchu je všeho víc, pouťověji, křiklavěji, bombastičtěji. V případě alba to znamená ještě monumentálnější produkci, ještě více hostů s mnohem podivnějšími rodokmeny a s dopadem na bezbřehou cílovou skupinu, do níž se vejdou jak ti, kterým se líbí operetní Domingo, tak i příznivci mlžné hiphoperky Macy Gray. Každému se přidělí skladba, která sice má latinské kořeny, ale mnohem víc ctí stylovou příslušnost hosta. Proto singl The Game Of Love odráží vedle mediálně vděčného teenagerství jeho interpretky Michelle Branch už jen její bezbarvost. Proto Dido odvádí ve Feels Like Fire svou standardní nasládlou baladu a metaloví P.O.D. jen maličko otočili volume doleva ve skladbě America. A pustili k sobě dotěrného strejce v klobouku.

Toho je na albu naštěstí trochu slyšet. V každé skladbě rozeznáme jeho nezaměnitelnou, vřelou hru. Ale je to on, kdo tu působí jako host. Ustoupil do pozadí a jen přihrává. Je to od něho chytré, ale je to smutné. Tuto taktiku zvolil v jedenácti ze šestnácti skladeb. Pět zbylých, to jsou jak klenoty zářivé, instrumentální vzpomínky na minulé doby, kdy Santanu nezajímaly žebříčky a širší veřejnost nezajímal Santana. Uklidňuje pomyšlení, že při překotném vývoji pop music to jsou i vzpomínky na budoucnost.

Roman Lipčík