LIVE: Support Lesbiens naposledy společně na pódiu. Slzy neronili

SUPPORT LESBIENS, TONYA GRAVES
Divadlo Bolka Polívky, Praha
15. 2. 2013

Dějištěm závěrečného koncertu komorního turné bylo Divadlo Polívky U22 v pražské Uhříněvsi. Neobvyklé prostředí pro koncerty a ještě o něco neobvyklejší poloha diváka vsedě byla charakteristickým rysem celého turné.

V půl osmé už natěšení fanoušci pomalu dopíjeli své dvě decky a začali se přesouuvat z kavárny do sálu. Najít správnou sedačku dalo některým takové práce, že ještě než se stihli posadit, na podiu už se objevili členové kapely. Ti podobné organizační potíže řešit nemuseli, takže když jako poslední dílek do skládačky dorazil k mikrofonu Kryštof Michal, spustili bez jakéhokoli zdržování pohodovou Please Look at Me. Dobrá volba - většina publika zpívala s kapelou a někteří se v rámci své židle zavlnili do rytmu.

Zůstaneme-li na chvíli u publika, nutno Support Lesbiens připočíst k dobru, že si během let dokázali vytvořit vskutku pestrou fanouškovskou základnu. Svojí hudbou si dokázali získat obě pohlaví všech věkových skupin, ba dokonce i generací. I v uhříněvském divadle se v předsálí houfovaly celé rodiny, rodiče okolo čtyřicítky a děti lehce přes deset let. Což je milé, na druhou stranu mohli rodiče svým dětem před odchodem z domova vysvětlit, jak se odívat do divadla. Chlapec v šusťákách a mikině s Angry Birds vypadal, jako by si odskočil z hřiště. Do jisté míry neformálně však koncert pojali i pánové na pódiu, kteří se s odpovídajícím dress code taky příliš nezabývali.
































Hned po první skladbě vyzval zpěvák diváky k tanci slovy: "Jsme sice v divadle, ale můžete si skočit, že jo...". Také celá kapela působila během koncertu uvolněně a spokojeně a kdyby nebyl odchod čtyř z jejích pěti členů všeobecně známým faktem, těžko by ten večer někdo poznal, že mezi sebou mají poměrně vážné neshody. Pravda - kytarista Toman se za celý večer usmál všehovšudy dvakrát a jinak zachovával profesionální poker face, přesto byli všichni diváci v sále svědky zcela normální a plynulé komunikace, která mezi muzikanty probíhala. V divadle nebylo cítit dusno a atmosféra netěžkla ani tehdy, kdy museli Sweet Little Something kvůli Kryštofově nevydařenému zpěvu začínat nadvakrát. Zkrátka kapela, jak má být.

Podívejte se fotoreport z koncertu

Zůstaneme-li v divadelní terminologii, koncert Support Lesbiens bychom mohli rozdělit do dvou dějství - dějství před Tonyou a dějství po Tonye. Ostatně když Kryštof Michal označil vystoupení Tonyi Graves vrcholem koncertu, docela se trefil. Tonya, jež nastoupila necelou hodinu po začátku koncertu, nejprve zazpívala spolu s kapelou. Pak dostala prostor pro sebe a za doprovodu klavíristy Jana Andra, jehož nevtíravá hra dala skvěle vyniknout jejímu hlasu, zapěla dvě vlastní skladby: By Your Side a I'm the Only Me. Na závěr si ještě vystřihla spolu s kapelou duet Keeper.

















Těžko Supportům upřít dvacet let praxe; nejeden z přítomných posluchačů si během koncertu teprve plně uvědomil, kolik vydařených hitů má tahle formace na svědomí. Pánové zahráli několik silných hitovek jako In Da Yard, English Stereo nebo Let's Dance, přičemž posledně jmenovanou si fanoušci vyložili doslovně. V tanci jim nedokázal zabránit nedostatek prostoru a některým dámám nebyly překážkou ani boty na jehlových podpatcích. Než se současná sestava poklonila naposledy, vytáhli z rukávu eso v podobě Bet My Soul a Kryštof se nezapomněl pochlubit, že tento hit je z jeho dílny, i když, jak záhy dodal, je už starý. Poslední dvě skladby a pak se sestava i přes hlučně protestující diváky se slovy díků vytratili z podia.

Support Lesbiens jsme v tomhle složení možná slyšeli a viděli hrát naposled, ale za tu práci, kterou za dvacet let své existence odvedli, klobouk dolů, pánové! {vypnoutlink:Kryštof}

text: Pavlína Vávrová, foto: Šárka Versiganová