RECENZE: Delphic si říkají o nálepku one-record wonder

DELPHIC
COLLECTIONS
EMI
10 trax / 42:56

Collections přitom rozhodně nepůsobí jako špatné album, jeho slabinou navíc nejsou muzikantské chyby nebo technika hraní, produkce, kvalita zvuku apod. Desku poznamenala chyba umělecká - anglická čtveřice nevybíravě nudí. Ztrácí se v plytkých vatózních melodiích a rádoby progresivních zvucích, které jen chabě zakrývají naprostý nedostatek nosného materiálu. Collections nezní ani jako zbytky z Acolyte, spíš jako unavené demo stárnoucí kapely v krizi (koukněte se v této souvislosti na to, co dokázali na posledních řadovkách New Order, které měla tato kapela pomyslně nahradit).

Záře reflektorů a odlesky diskokoule Acolyte se zkrátka rozplynuly v černé díře nedostatku inspirace, invence a nápadů. Výborným příkladem opravdu úmorné skladby budiž třeba Don't Let the Dreamers Take You Away - nejdřív zní jako polotovar teskné balady, pak přijde nastavovaná kaše rádoby experimentálních aranží a všechno skončí pod nánosem nesnesitelně špatně patetického kňourání. Když už chceme kňourání, máme tu stokrát zajímavější interprety - třeba The Rapture.

Delphic se z novinky naprosto vytratila jakákoliv tanečnost, rytmus, gradace a údernost prvního alba. Jenže místo toho Delphic nedosadili žádný nový určující prvek. Pokud mělo být Collections album povečírkové kocoviny a melancholie, pak se absolutně minulo účinkem - Delphic v sobě tenhle smutek probouzení v cizích postelích nemají, jsou oproti králům tohoto žánru (promiskuitním Placebo či teatrálním IAMX) školáci, co do sebe klopí na party leda tak sodovku.

A tak to, co se dá nakonec asi jako jediné pochválit, je profesionální zpracování, protože přese všechnu kritiku nezní deska jako práce amatérů a tým kolem kapely na šperkování nahrávky dřel - Delphic se totiž snažili vytvořit kolekci různých vlivů a pojímali album megalomansky. A z takhle nemastných neslaných skladeb se zajisté podařilo vyždímat při nahrávání maximum.

Jediné, co může Delphic v očích kritiků a fanoušků očistit, jsou koncerty. Pokud Deplhic zahrají svou největší hitovku Doubt a to nikoli takhle zemdlení, ale s vervou a beatem, pak by se mohlo na nešťastný počin Collections časem zapomenout a se třetím albem by se Delphic zase mohli vrátit do žebříčků.

BEST TRAX: Baiya, Atlas, Memeo
ZKUS TAKY: Wild Nothing - Nocturne, New Order - Waiting for the Siren's Call, Cut Copy - Zonoscope

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
3/7