RECENZE: Suede, sochaři moderní tváře britpopu, jsou i po 20 letech aktuální

Vydáno 21.04.2013 | autor: redakce

Těžko soudit, jak moc jsou dnes Suede poslouchanou a oblíbenou kapelou, o které si lidé povídají u piva. Jisté ale je, že si album Bloodsports, které londýnská kapela okolo Bretta Andersona nahrála po celých jedenácti letech od posledního alba A New Morning (a zároveň dvacet let od debutu Suede), zaslouží pozornost.

RECENZE: Suede, sochaři moderní tváře britpopu, jsou i po 20 letech aktuální RECENZE: Suede, sochaři moderní tváře britpopu, jsou i po 20 letech aktuální

suede-bloodsports-480x480SUEDE
BLOODSPORT
Supraphone
10 trax / 39:46

Abychom byli faktograficky přesní: kapela se navrátila a dala do kupy po sedmi letech už v roce 2010. Novinka je ale první studiovkou od rozchodu a nepředstavuje jen důstojný návrat pro vývoj britpopu důležité kapely ani "pouhou" ukázku muzikantského umu postarších a ostřílených hudebníků, kteří prostě svoje řemeslo ovládají na výbornou. I v kontextu dnešního alternativního rocku, britpopu nebo indie je Bloodsports moderní, zajímavá a naprosto aktuální deska. Kdyby tohle natočila partička mladých hezounů v úzkých kalhotách, nejspíš už by toho byl plný internet. I k novým Suede si snad posluchači cestu najdou - třeba v listopadu v pražské Lucerně.

Vrcholným momentem kariéry Suede je asi období začátků v první polovině devadesátých let, které si můžeme symbolicky zachycené a zakonzervované připomenout prostřednictvím videoklipu a singlu Animal Nitrate. Tenhle odvaz učesaného britpopu do glamově dekadentních stylizací s prasečí hlavou by některé dietní dnešní kapely mohly jen závidět. A určitě bychom při troše snahy našli i nějaké ty pokračovatele a možná i vykradače. Kapelu stojí hlavně na neuvěřitelném charisma a specifický hlas Bretta Andersona, který má kromě Suede i nějaké ty sólovky a s Bernardem Buttlerem, kytaristou Suede, ještě dva roky táhli skupinu The Tears.

Deska Bloodsports je převážně melancholičtější, není to ale ten typ smutku starých přemoudřelých hudebních kmetů, se kterým by se nedalo posluchačsky ztotožnit napříč všemi věkovými kategoriemi. To, co Suede trápí, jsou právě ty všelidské problémy, o kterých všichni tak rádi posloucháme - lásky, konflikty, nedorozumění atp. Ať je to třeba v What Are You Not Telling Me?, u níž bude mezi labilními snílky prolito jistě hodně slz při poslechu, nebo výborně patetická a gradovaná balada Sometimes I Feel I'll Float Away, u které mluví za vše už sám název a která je možná - řekněme z "uměleckého hlediska" - vrcholem celého alba.

Protipólem je tu ale i odlehčený humor a několik vyloženě chytlavých refrénů jako v It Starts and Ends with You, která je prvním singlem s videoklipem, nebo Hit Me, lehce průměrnější a zaměnitelnější, ale stále energické písni. Právě i ty méně zdařilé momenty alba ale zachrání zmíněný zpěv, který si s ničím nespletete. Brett Anderson je vlastně takovým hodně divným způsobem sexy. Celí Suede jsou sexy - když fňukají, když tančí, když jsou slušňáci, když jsou spratci, když jsou mladí a i když jsou o něco starší.

BEST TRAX: Barriers, Sometimes I Feel I'll Float Away, What Are You Not Telling Me?
ZKUS TAKY: Blur - Think Tank, Manic Street Preachers - This Is My Truth Tell Me Yours, David Bowie - The Next Day

 

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
6/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít