LIVE: Jako hlavní chod se podával Lunchmeat

LUNCHMEAT
Veletržní palác, Praha
26. 4. 2013

Lančmít vyjmeme z konzervy, nakrájíme na silnější plátky a z obou stran opečeme na rozpáleném oleji. Podáváme s vařeným bramborem. I z takto jednoduchého a ne příliš atraktivního pokrmu lze vykouzlit opravdovou lahůdku.

Svůj podíl na celkově pozitivním dojmu nese z velké části vybrané prostředí. Prostory speciálně otevřeného podniku, kam poprvé festival zavítal, zavedly konzumenty do útrob Veletržního paláce. Bývalé kino Veletrhy, dnes divadelní scéna, navodilo pocit domácího prostředí, kdy si pustíte film, pohodlně se usadíte a vychutnáváte si špičkové ozvučení a obraz. Přesně takto by měly být využívány prostory bývalých socialistických budov, skýtající v sobě úchylný retro nádech s uniformní čistotou berlínského minimalismu. Pořadatelům se vše nepodařilo na jedničku - řešení vstupu, informování o vystoupeních, propojení s druhou scénou, jejíž rozvržení zcela popřelo výhodu prosklené vstupní haly, nebo maximální využití vnitřních prostor; to jsou však jen drobné výhrady. Dvoudenní práce s instalací byla viditelná a volbu nového místa konání lze pouze kvitovat. Podobnou scénu by se v MeetFactory postavit nepodařilo.

Ne vždy je ale pěkný interiér restaurace zárukou kvalitního jídla. Jako první ukázal své kuchařské umění Long Arm. Fúzí jazzu a taneční hudby často připomněl slavnější kolegy z labelu Ninja Tunes. Díky bubeníku Ruslanu Gadzhimuradovi a Stixovým vizualizacím, jež ovládal herní konzolí, dosáhla hudba dalšího rozměru. Zamrzela snad jen absence dalších živých složek - zejména často využívaných dechů, kterou nevynahradil ruský producent ani krátkou hrou na příčnou flétnu. Druhý kuchař Hyetal kuchtil zejména na základu připraveného z basových linek a raveových partů, dohromady propojující osmdesátkový sentiment s dravou současností. Vhodnou volbou byl Aeldrynův obrazový doprovod, rovněž využívající souhry analogu s digitálem, stavící na promítání skrze kamerový systém. Kangding Ray nastoupil jako jediný sólově a okrem hudby stihl ovládat i projekce. Podobně jako jeho přímočará techno hudba byly jednoduché i promítané geometrické tvary, v nichž má vystudovaný architekt zálibu. Oproti svým nahrávkám byl set ale více tanečnější, což ocenila dobrá polovina stojícího sálu.

Krátce po tři čtvrtě na jednu přišlo na řadu očekávané vystoupení hlavní hvězdy. Během intra bylo odstraněno projekční plátno a odhalena trojice rozměrných akvárií naplněných kouřem. Skrz ně doprovázeli letošní residenti festivalu NOHlab Clarkovy hudební nálože. Beat, či nebeat. To je oč tu běží. Zhruba po první čtvrthodině středního tempa začal Clark přitvrzovat a mnohé potěšil zařazením skladby Future Daniel. Kdo se však těšil na malebné melodie z poslední desky Iradelphic, odcházel zklamán. Vše bylo podřízeno destrukci harmonizovaných tónů a zběsilým změnám tempa. Kde se však mohl předešlý set Kangdinga Ray zdát monotónní a po chvíli začít nudit, Clark v takových chvílích přebíhal z jedné polohy do druhé. Zvuk kvalitní aparatury byl po celý večer skvěle čitelný a čistý, ale až nyní si člověk uvědomil, jakou sílu by představení mělo s prostorovým ozvučením. Clarkova produkce vyplněná světelnými paprsky protínajícími mlhu skleněných kvádrů si o to přímo řvala. Byť Angličan trochu opomněl svou současnou polohu, díky provedení se vystoupení může zařadit vedle tři roky staré spolupráce Nosaj Thing s Aalto, tedy k tomu nejlepšímu, co nám Lunchmeat dosud představil.

Pokročilou druhou hodinu ranní načal Fantastic Mr. Fox s videi polské VJky Jago za zády. Ta nabídla obrázky dam s discokuličkami, dam s medem, dam v punčocháčích i dam s pavouky. Projekce byly adekvátní hudebnímu podkresu, přesto se lišák trochu nešťastně vyhnul kreativní bass music, kterou vyniká, a upřednostnil taneční beaty. Závěrečné ochutnávkové menu Sinjina Hawkea s chytlavým mixem glitche a wonky music barevně podkreslil jeden člen Tagtoolu. Pojítkem pro dvojici umělců je hravá tvorba a oddanost k ruční práci. Že to byla slušná zábava, dokazoval početný hlouček tančících před pod pódiem.

Lunchmeat utvrdil pozici kvalitního eventu a zhruba šesti stovkám příchozích ukázal, jak se levně, a přesto dosyta najíst. Jelikož do sousedních států je to na podobné akce poměrně daleko a konkurence v Praze v současnosti absentuje nebo už směřuje jinou cestou (Electronic Beats), stává se festival jarním zpříjemněním místní kulinářské scény.

text: Ondřej Bambas, foto: Dita Havránková, Martin Novák