RECENZE: Když vás bodnutí komára donutí zařvat Yeah Yeah Yeahs

Vydáno 01.05.2013 | autor: redakce

Mosquito, čtvrtá deskou Newyorčanů Yeah Yeah Yeahs, vyšla skoro na den přesně deset let od releasu jejich debutového alba. Vynahradí nám to dlouhé čekání od poslední desky, že si budeme moci říct hell yeah yeah yeahs!?

 

RECENZE: Když vás bodnutí komára donutí zařvat Yeah Yeah Yeahs RECENZE: Když vás bodnutí komára donutí zařvat Yeah Yeah Yeahs

yeah-yeah-yeahs-mosquito

YEAH YEAH YEAHS
MOSQUITO
Universal
11 trax / 47:35

Od začátku svého působení si získali velké sympatie kritiků i posluchačů. Mnozí označovali Karen O za nejlepší zpěvačku a Nicka Zinnera za nejlepšího kytaristu. Trio doplňuje ještě Brian Chase, který se umístil v Gigwise žebříčku nejlepších bubeníků všech dob. Aby toho nejlepšího nebylo málo, prestižní hudební servery NME, Pitchfork i časopis Rolling Stone umístili debut Fever to Tell na vrcholná místa v seznamech nejlepších alb dekády. Následovalo neméně úspěšné album Show Your Bones a It's Blitz, které přijeli představit v roce 2009 i do pražské vyprodané Roxy.

Na nahrávání nového alba Mosquito se podílel dlouhodobý spolupracovník Yeah Yeah Yeahs Dave Sitek, známý z amerických TV on the Radio, dále britský producent Nick Launey a James Murphy z LCD Soundsystem. Z této různorodé spolupráce vyšlo 11 tracků.

První singl Sacrilege byl k posluchačům vypuštěn již v únoru. Údernou povahu songu zjemňuje zpěvaččin hlas, který káže a prosí o odpuštění zároveň. Tuto jejich Svatokrádež v druhé půlce trefně doplní gospelový sbor. Mimochodem, ve videoklipu Sacrilege hraje britská kráska Lily Cole, známá například z Imaginária Dr. Parnasse, kde ztvránila hlavní roli.

Yeah Yeah Yeahs s každou další deskou prohlašují, že se nechtějí opakovat, a přesto chtějí znít stále jako Yeah Yeah Yeahs. Tento záměr se jim povedl i tentokrát. Nová nahrávka zní povědomě a ačkoliv je od prvního poslechu je jasné, kdo za ní stojí, dokáže překvapit. Jasným příkladem je například hostování amerického rappera pod pseudonymem Dr. Octagon ve skladbě Buried Alive

Yeah Yeah Yeahs si stojí za svým. Neobvyklý zvuk pro jiné interprety je pro ně zvukem typickým. Postupně se z jejich tvorby vytrácí neurvalost a punk, který převládal na Fever to Tell, kdežto od Show Your Bones přibývá na melodičnosti. Na Mosquito i nadále zůstává náboj, noise a neobvyklé postupy. Zmínený titulní song Mosquito místo pití krve ovládne taneční parkety, These Paths si bude pohrávat s vaší trpělivostí snášet stále se opakující motiv a Area 52 připomene staré časy. Desku uzavírá poklidný Wedding Song, jenž je odpovědí na Maps z první desky.

Mosquito není nejlepším albem, které kdy Yeah Yeah Yeahs vydali. S každým dalším poslechem je ovšem jasnější, že k němu nemá daleko.

BEST TRAX: Sacrilege, Area 52, Mosquito
ZKUS TAKY: Metric - Synthetica, The Kills - Blood Pressure, The Dead Weather - Sea of Cowards

Jana Václavíková
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít