LIVE: Jaký byl první koncert Pink v Praze?

PINK
Sazka Arena, Praha
1.8. 2004

Večer byl evidentně jasně zacílen na nejmladší návštěvníky. Začínal už v 18 hodin a ještě před avizovanými předskokany mnohé vyděsilo djské duo Lucaso a Uwa se svými lacinými pokřiky a disco rytmy z gramců. To melodická Peha ze Slovenska úlohu supportu splnila na výtečnou, což se ale nedá říct o následné Rebece a jejím nevýrazným pseudorockovým repertoárem, kterou po technických zádrhelích publikum vyprovodilo pískotem.

Pink začala nečekaně za bicími. Údery do bubnů udala rytmus hitovce Don't Let Me Get Me a po přesunu za hlavní mikrofon pokračovala v rychlém tempu přes Trouble a God Is A DJ. Zazněla většina písní z poslední desky Try This i z její lepší předchůdkyně M!ssundaztood. Dva jasné vrcholy koncertu nastaly hned v jeho první půli. Nejprve si Pink vystřihla písničku What's Up od kolegyně Lindy Perry z někdejších 4 Non Blondes, v níž se nebála zabrousit i do velmi vysokých poloh, a vzápětí vzdala hold i Janis Joplin, kterou mimochodem brzy ztvární v připravovaném filmu.

Koncert byl plný citlivých osobních zpovědí, veselých popěvků i punkových úderek. Pětadvacetiletá Pink se svým silně nakřáplým hlasem předvedla dokonalou práci. Klidnější bluesové kousky náležitě procítila, v rychlejších vypalovačkách se nebála zařvat s pořádnou razancí. Zhrzenou Misery věnovala svému bráchovi, bezradnou Save My Life kolegovi z kapely, a všem ostatním nemalý hudební zážitek. Osmdesátiminutovému setu chyběl k dokonalosti jen nějaký ten šťavnatý přídavek. A jestli je Pink opravdu rebelka? Jak pro koho. Každopádně umí zpívat...

Playlist: Don't Let Me Get Me, Trouble, God Is A DJ, There You Go, Save My Life, What's Up, Misery, My Vietnam, Janis Joplin, Family Portrait, Just Like A Pill, 18 Wheeler, Eventually, Try Too Hard, Last To Know, Gaet This Party Started

text: Ondřej Těšínský, foto: Tomáš Martínek