RECENZE: Vampire Weekend ztraceni v kopě všedních indie kytarovek

VAMPIRE WEEKEND
MODERN VAMPIRES OF THE CITY
XL Recordings
12 trax / 42:54

Novinka zní velmi podobně jako předešlý materiál. Vampire Weekend mají poměrně neměnný styl, kdy pod hlavičkou indie operují jak s prvky klasického rocku, tak se synthpopem a místy dokonce world music. Veskrze se ale dá říct, že zní tak, jak jsme u alternative kapel posledních let začali považovat za standardní a ničím posluchače nepřekvapí. To je jejich slabost, kterou potvrzuje a prohlubuje i Modern Vampires of the City.

Ačkoli není deska tak bezstarostná jako předchozí, její konflikt se rozmělňuje v tuně nevýrazných aranží a v klišé textů. Dobrým příkladem je obraz New Yorku, odkud kapela pochází, a který doprovází album jak třeba skrze samotný přebal či název desky, tak tematiku některých textů. New York se na desce rozprostírá jako všední, líné a klidné prostředí, kde největší událostí za celé dny je, že si něco vyfotíte na Instagram. Nuda by to být nutně nemusela, ale na téhle desce se tomu tak stalo. A je to bohužel neúmyslná nuda. Zase a znovu: na tuhle nevýraznost a zaměnitelnost je tu v současnosti i v dějinách populární hudby příliš velká a dravá konkurence.

Modern Vampires of the City je možná příjemnou (ve smyslu nekonfliktní), ale hodně každodenní nahrávkou, která se nejvíce hodí jako kulisa a nedokáže fungovat jako sugestivní dílko. I když si pustíte celou diskografii Vampire Weekend za sebou, je jen těžko rozeznatelné, kde jsou hranice jednotlivých studiovek, a tvorba se slévá do jednolité masy tesknoty. Dojmy z písní se řadí za sebe do stále stejného fotoalba plného vybledlých a nicneříkajících obrázků. Navázat potřetí bez sebemenší proměny či posunu už je tady příliš.

Co se albu nedá upřít, je velmi kvalitní zvuk a zřejmá dřina týmu kolem nahrávání desky a piplání promo strategie. Bohužel je zároveň příkladem toho, že technická bravurnost a zvučná jména poradců nikdy nenahradí muzikantské srdce a vášeň. Album však není celé stoprocentně a plošně bezpohlavní: mezi nejnápaditější a nejsvéráznější písně patří třeba Diana Young nebo Everlasting Arms. Na vylepšení celkového bojácného a pohodlného dojmu to ale nestačí. A jak legračně pak zní v tomto kontextu samotný název kapely!

Zakřiknutost a jemné, měkké tóny i monotónní zpěv zní spíš jako doprovod k ospalému všednímu dni. Modern Vampires of the City bude vhodně neagresivním podkladem k šumu nějakých menších kaváren, kde si nemusí nárokovat větší vnímání publika, možná se bude hodit, přihlédneme-li k nadcházejícímu létu, ke čtení na rozpálené lavičce v parku. To je ale na desku, od které bychom čekali, že nás zaujme a přitáhne i na nějaký ten koncert, hodně málo. 

BEST TRAX: Step, Diana Young, Finger Back
ZKUS TAKY: Arcade Fire - The Suburbs, Foals - Holy Fire, The xx - Coexis

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
3/7