RECENZE: Je Bůh mrtvý? Ne, převtělil se do Black Sabbath

Vydáno 09.06.2013 | autor: redakce

Klasická éra s Ozzy Osbournem byla - co se studiových nahrávek Black Sabbath týká - uzavřena v roce 1978. Ačkoliv koncertních návratů zažili fanoušci už několik, na novou kolekci v čele s "Madmanem" čekali nekonečných 35 let. Je tady!

RECENZE: Je Bůh mrtvý? Ne, převtělil se do Black Sabbath RECENZE: Je Bůh mrtvý? Ne, převtělil se do Black Sabbath

black-sabbath-13 COVBLACK SABBATH
13
Universal
8 trax / 53:18

Nebyli by to však Sabati, aby se opět a znovu nerozhádali. Tentokrát z původní legendární sestavy schází bubeník Bill Ward. Dlouho to vypadalo, že důvodem jsou peníze, v poslední době se objevily i jiné teorie - nespokojenost ostatních členů s Wardovou formou, příp. nechuť bubeníka do nahrávání nových písní. V živém provedení zejména krátce nastudovaných novinek však stoprocentní výkon neodvádí ani Ozzy Osbourne. Zpěvák, jenž je barvou hlasu blíž sólové tvorbě z posledních let, však ve studiu pod dohledem Ricka Rubina odvedl vynikající práci.

Black Sabbath i zmíněný producent Rick Rubin měli jasnou představu, jak má nový materiál znít, kde je cíl celého snažení a jak se k němu dostat. Experimentování už tito veteráni nechávají mladším. Hned v úvodu první, osm minut dlouhé skladby End Of The Beginning, vrazí Ozzy posluchačům klín do hlavy: "Is This The End Of The Beginning?/Or The Beginning Of The End?". Ať už vědomě nebo mimoděk, skladba svou strukturou připomíná opus Black Sabbath, titulní track debutové desky. Věřícím se pak orosí čelo hrůzou při pohledu na název druhé z osmi kapitol "třináctky" God Is Dead?. Úryvek textu "Give Me The Wine/You Keep The Bread" asi na nedělních bohoslužbách znít nebude. Tento první singl - a nejen ten - nabízí tradiční temný, strašidelný a silný zvuk, jímž se kapela prezentovala už v 70. letech, tentokrát v moderním hávu a nechybí ani klasické riffy, jež si může Tony Iommi nechat patentovat. Mimochodem - jen první dva tracky trvají téměř sedmnáct minut. Za přibližně stejnou dobu stihli Napalm Death na poslední nahrávce Utilitarian šest kousků.

Stíny slavných okamžiků vás budou pronásledovat i dál. Třeba Loner je evidentně inspirován N.I.B. Zeitgeist jako by pro změnu z oka vypadla Planet Caravan. Na bluesových kořenech postavená Damaged Souls ke konci částečně evokuje The Wizard. Je pravděpodobné, že oblíbené pasáže klasických hitů si každý najde přesně tam, kde je bude chtít objevit. V Live Forever přiznává zpěvák dilema "I Don't Wanna Live Forever/But I Don't Wanna Die".

Největším zklamáním je již zmíněná nepřítomnost Billa Warda. Za bicí usedl Brad Wilk (Rage Against The Machine, Audioslave), z čehož je jasné, že výtka je to výhradně nostalgická, nikoliv z hlediska Wilkových kvalit. Na druhou stranu je dostatečně velkým dobrodružstvím už skutečnost, že se ve studiu sešli pod hlavičkou Black Sabbath aspoň Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler. Pro úspěšný výsledek svého úsilí udělali maximum a připravili album, které i v dnešní době snese hodně přísné měřítko.

Na závěr Dear Father, a tedy i na konci celého CD, parta vtipně přiznává, že se vůbec nestydí vykrádat sama sebe. Déšť, bouřka, bijící zvon, přesně tak zahájili svou prvotinu v roce 1970. V roce 2013 se stejným způsobem loučí. Navždy? {vypnoutlink:Death}

BEST TRAX: End Of The Beginning, God Is Dead?, Damaged Souls
ZKUS TAKY: Black Sabbath - Reunion, Led Zeppelin - Celebration Day, Deep Purple - Now What?!

Tomáš Rumler
6/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít