RECENZE: Sigur Rós se konečně oddali ohni a temnotě

SIGUR RÓS
KVEIKUR
XL Recordings
9 trax / 57:27

Tracklist: Brennisteinn, Hrafntinna, Ísjaki, Yfirborð, Stormur, Kveikur, Rafstraumur, Bláþráður, Var

Slovo kveikur v překladu z islandštiny znamená zapálit. V tomto duchu novinka nepostrádá opravdový náboj, sílu a hlavně - dle slov kapely - agresivnější zvuk. Něco, co bychom zvláště po posledních studiovkách Sigur Rós, které byly převážně snové, melancholické a neuchopitelně amorfní, nečekali. Kveikur se tak částečně odvolává k začátkům tvorby kapely, má totiž podstatně znatelnější kontury a ostřejší hrany. Možná je v tom ale natolik důsledné, že je nejkonkrétnější a nejpřímější nahrávkou Sigur Rós vůbec.

Přese všechno, co znamená tato proměna, samozřejmě stále nejde o nijak lehce stravitelné album. I typická nadpozemskost a nesporná originalita kapely a jejího rukopisu zde zůstala v podstatě do puntíku zachována. S experimenty se ale tentokrát Islanďané drží více na uzdě, některé melodie opravdu zavání popem (vůně je to ale nevídaně příjemná) a "tvrdší" zvuk, ke kterému se přiklonili, zase oproti nově objevené líbivosti dodal hudbě atmosféru úzkostnějších stavů. Právě temnější prvky v nedávné tvorbě Sigur Rós nejsou příliš zastoupeny - a zatraceně tam chyběly. Teď se vtiskly sem, stačí se podívat na krásné video Brennisteinn a je jasné, jaké nálady se tu nově prodraly na povrch.

Je to bizarní, ale Sigur Rós občas v rámci alba objeví i kouzlo industriálních momentů a divočejších bicích. Jako třeba ve skladbě Kveikur, kde se Jónsiho nezaměnitelný hlas dostává do rockovějších poloh a kontrastuje s gradujícím chuchvalcem zkreslených zvuků v závěru. Sigur Rós nikdy příliš nepracovali s udaným rytmem, nebyl pro ně zásadní, skladby vždy nechávali spíše volně plynout. Na Kveikur naopak rytmus neústupně řídí téměř všechny skladby - až na drobné výjimky, jako je třeba Ofbirta, klavírní "nokturno", které album uzavírá do pozvolného ztracena.

• Colours of Ostrava 2013 oznámil první jméno: Sigur Rós

To, co možná skalní fanouškovská základna post-rocku a tohoto typu alternativní (a zároveň už v obecném povědomí známé) hudby nikdy kapele neodpustí a označí to za příklon k mainstreamu a zradu, se zdá být hned na první poslech zásadním kladem nahrávky, která tak ihned zatne zuby a nepustí. Veškerá abstrakce a měkkost (možná až vyměklost) posledních let na Kveikur plane ohněm plným energie a barevných odlesků. Sigur Rós určitě mohli pokračovat ve svém tak kladně hodnoceném standardu. Místo toho šli s kůží na trh, nelétají na obláčku a ta nová špinavost jim moc sluší.


BEST TRAX: Brennisteinn, Hrafntinna, Kveikur
ZKUS TAKY: The Knife - Shaking The Habitual, Radiohead - In Rainbows, Jónsi - Go


Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
6/7