RECENZE: Slitina Front Line Assembly obsahuje i prvky dubstepu

Vydáno 11.08.2013 | autor: Lucie Malá

Kapela, kterou založil Bill Leeb po odštěpení od Skinny Puppy v roce 1986, nahrála po třech letech novou studiovku - pokud tedy nepočítáme jako řadové album loňský soundtrack ke hře AirMech. S Echogenetic se povedlo navázat na asi nejlepší dosavadní desku Front Line Assembly Tactical Neural Implant a je asi tím nejlepším, co zatím electro-industrial letos nabídl.

RECENZE: Slitina Front Line Assembly obsahuje i prvky dubstepu RECENZE: Slitina Front Line Assembly obsahuje i prvky dubstepu

FLAechogeneticcoverCDFRONT LINE ASSEMBLY
ECHOGENETIC
Mindbase
11 trax / 58:31

Tracklist:
Resonance, Leveled, Killing Grounds, Blood, Deadened, Ghosts, Echogenetic, Exhale, Exo, Prototype, Heartquake

Starý, ten opravdu prvotní industrial, už sice v nánosech novějších vlivů téměř zmizel, ale deska kořeny žánru nezapírá. Zároveň nezní ani oldschoolově, protože se kapela dokázala vypořádat se současnými zvukovými trendy a umí s nimi pracovat a to nejen po té technické či přesněji technologické stránce. Ve finále to Echogenetic, podobně jako nedávno vydaná a celkem podařená novinka Weapon zmíněných Skinny Puppy, dost slušně natřela všem novým, electro-(post)industriálním kapelám, které často více než o svou muziku dbají o svou image.

Hned od začátku si FLA neberou servítky, desku uvádí instrumentální Resonance následovanou zmačkanými zvuky Leveled. Protože EBM (electro body music) slibuje i tanečnější prvky, hned v další Killing Grounds uslyšíte zvrácenou rytmiku, která v několika momentech dokonce reaguje na současné okouzlení dubstepem a snaží se jej taktéž zakomponovat.  Nekompromisně - i tyto (dá-li se to tak nazvat) líbivé momenty jsou absolutními otroky přísně diktované neučesanosti a povrchové kakofonie. Killing Grounds nebo Exhale jsou ale skvělým ukazatelem toho, jak široce hudebně rozkročeni FLA jsou a co všechno dokáže monstrum EBM efektně pozřít a jakých fúzí je schopné.

Hudebně je deska takřka trojrozměrná. FLA oproti dřívějšímu materiálu možná trochu zmírnili tempo skladeb, dodalo jim to ale temnější a naléhavější atmosféru, více se táhnou, kov Echogenetic je tekutější. Bill Leeb používá i na novince různá zkreslení a efekty na modulaci hlasového projevu, to už je téměř žánrová nutnost. Stejně jako je neodmyslitelná posedlost temnotou a nihilismus textů. Například v Exo, pokud si posluchač odmyslí zvukovou hrbolatost, je jádrem skladby téměř melancholická balada. Trochu jako kdybyste pomačkali Massive Attack.

Pro milovníky žánru bude novinka Echogenetic okamžitě lahůdkou, pro ostatní obtížněji přístupným zástupcem specifické škatulky, která není na první poslech úplně otevřená, ale potenciál i je oslovit rozhodně má. I tady platí, že zvuky a motivy vyžadují pozornost a soustředění, postupné odkrývání a hledání jednotlivých linek spletených ve skladbách do ježatých klubek drátů. I přes více vrstev se ale struktura nerozpadá a písně se nestávají chaosem. Echogenetic má hlavu a patu, každá skladba svou uměleckou logiku a trochu času na objevovení estetiky EBM spářeného (nejen) s moderním industrialem stojí za to obětovat.

BEST TRAX: Killing Grounds, Blood, Prototype
ZKUS TAKY: Skinny Puppy - Weapon, Front 242 - Pulse, Cyberaktif - Tenebrae Vision

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
6/7 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít