Vydáno 14.08.2013 | autor: Ondřej Bambas
Milá, sladká, roztomilá - sotva byste Regině Spektor hádali třiatřicet let. Její něžné "Ahoj" připomíná pozdravení dvouletého dítěte. Zároveň se ale nebojí vypustit ostřejší slovo nebo si odříhnout. Když se k zvukomalebné tvorbě přičte vytříbené prostředí Pražského hradu, jediným mínusem zůstává vlezlá večerní zima.
LIVE: Regina Spektor na Hradě - Já, já, já, já Ginu mám rád!
REGINA SPEKTOR
Terasa Jízdárny Pražského hradu
13. 8. 2013
Podobně jako před třemi týdny Taj Mahal vystoupila v prostorách terasy Jízdárny Pražského hradu nyní Regina Spektor. Už vstup naznačoval, že organizačně by mohlo vše probíhat v pořádku, a stejně oděné hostesky s hradní stráží dodávaly akci punc vysoké kvality. Popravdě, těžko najít na koncertě více vznešenou ochranku než jsou uniformovaní členové hradní stráže.
Osmou večerní rozezvučil zahradu Jízdárny Pražského hradu Only Son - americký písničkář Jack Dishel v doprovodu tří muzikantů. Jeho tvorba příjemně doplnila zapadající Slunce a více než americkou produkci připomínala ostrovní scénu - kombinaci irského folku s britským popem. Doplněním o břitký humor se trefil do noty nejednomu návštěvníkovi. K porozumění došlo možná i díky Jackovu slovanskému původu, jehož životní cesta začala podobně jako u Reginy v Rusku. S ní nejede turné poprvé a ve své podstatě se stává již právoplatným členem skupiny, jako když je na dvě písně přizván i během hlavní show.
Ta odstartovala krátce po deváté, kdy svit slunce pomalu nahrazoval dorůstající měsíc. Regina započala vystoupení a capella verzí písně Ain't No Cover a trpělivé publikum nechávalo doznít každou jedinou slabiku. Přestože Regina podle vlastních slov Prahu již několikrát navštívila, možnost zahrát si tu dostala nyní poprvé. A bylo jedno, zda se na pódiu nacházela sama jako v úvodu či samotném závěru s písní Samson, nebo ji obklopovali spoluhráči bicími, cellem a klávesami. Trochu na škodu bylo jejich rozmístění, kvůli kterému byl zcela do pozadí odsunut cellista. Na druhou stranu jednoduchá scéna ozdobená pouze rozvěšenými destičkami, jež modro-červenými odrazy dokreslily například působivou Blue Lips, ani nepotřebovala doplnit postraními projekcemi.
Regina stihla odehrát celkem pětadvacet písní a nebýt vlezlé zimy, která donutila obléknout sako i samotnou zpěvačku, obsáhlý setlist by byl krátký. Navíc dokázala podobně jako předskakující Only Son publikum několikrát rozesmát svými vtipnými poznámkami - například když fanoušek vyznal zpěvačce svou lásku a ona oznámila titul nadcházejícího songu Ode To Divorce. Nebo když při hře na klavír přestala, zastavila tak celou kapelu a musela si promnout oko. Přesně takovéto momenty, rozpačité, ale dětskostí a naivitou tak krásné, zpříjemňují sladkobolný pop třiatřicetileté zpěvačky. Poslouchat se dá naprosto bez jakýchkoliv emocí a člověk si může pobrukovat chytlavé melodie, nebo se může plně soustředit na texty pojednávající o vládě, milostných strastech či pohádkových příbězích.
Reginino kouzlo naplno vyznělo i u její premiérové samostatné zastávky a svým půvabem snad nemohla neobšťastnit jediného posluchače. Pokud se zde brzy objeví, o fanoušky mít nouzi nebude. A stejně by se mohla z hradních vystoupení stát příjemná letní tradice, protože místo je to hezké a noblesní.
text: Ondřej Bambas, foto: Karolína Cermanová
0,00
čtenáři
hlasuj
