LIVE: Páteční program Trutnova ovládli Vinnetou a David Koller

TRUTNOV OPEN AIR FESTIVAL 2013, den II.
Na Bojišti, Trutnov
16. 8. 2013

Festivalovou atmosféru po čtvrtečním programu znovu rozezněly Echt! na svou bigbítem nasycenou hodinkou. Tu zahájili skladbou Nemám to rád. Řeč jistě nebyla o trutnovskému festivalu, ten totiž navštěvují pravidelně. Další skladba Furt to samý by se dala považovat za sebekritické shrnutí repertoáru. Je pravda, že na novinku čekají příznivci už dost dlouho. Pokud by s tím však měl někdo zásadní problém, vzkázal Karel Malík prostřednictvím jiné písně Jenom klid.

Z podobného těsta je Tony Ducháček & Garage. Ač bývali považováni za typického představitele undergroundu, jejich místo tentokrát bylo na hlavní scéně. Tony, to je v Trutnově sázka na jistotu, stejně tomu bylo i tentokrát. Odhalena ovšem byla poněkud méně příjemná skutečnost. Jestliže čtvrteční zahřívací návštěvnost bylo možné označit za sympatickou, očekávaný páteční nájezd dalších fanoušků se evidentně nekonal. A když se zájem publika navíc roztříštil už o tři scény, bylo občas v hledišti vzdušněji, než by bylo zdrávo. Garage se o přízeň dělila se skupinou Medvěd 009.

(Ne)výhodou dnešní doby je, že jsou lidé prakticky stále na příjmu. Někteří jedinci tak čas mezi koncerty trávili telefonickými rozhovory s drahými polovičkami. Pobavila rada zřejmě začínající řidičce: "Dej tam za tři a hlavně nikoho nepředjížděj!"

Vystoupení Damned nešlo vytknout zhola nic. Potvrdil se však fakt, že nemají renomé např. Sex Pistols. Navzdory tomu, že to byli právě Damned, kteří v sedmdesátých letech jako první z britských kapel zamířili na turné do USA. I když se Captain Sensible a spol. snažili sebevíc, v porovnání s tuzemským Visacím zámkem kotel pod pódiem jen lehce probublával. Těžko říct, zda i na to myslel přihlížející Ivan Rut. Výkon se zájmem sledoval i další představitel české punkové scény, zpěvák Štěpán Málek z N.V.Ú. Vyslechl tak spolu s ostatními hity jako New Rose nebo Smash It Up.

Jednoznačným králem pátečního dne se stal David Koller. Publikum si podmanil, aniž by musel byť jen hnout prstem. Udělal toho ovšem mnohem víc. Ať už pouze za mikrofonem, s kytarou nebo za bicí soupravou nabídl průřez celou svou bohatou kariérou. Největší ohlas měly pochopitelně starší písně od Lucie - Oheň, Šrouby do hlavy, Černí andělé. Představena byla i poslední sólová deska Teď a tady. Kollera doprovázela vyhladovělá rocková smečka, takže jeho koncert je už teď možné označit za jeden z vrcholů letošního ročníku.

Zklidnění přinesla příprava na nástup očekávaných hostů, které neproslavila muzika, ale jiný obor. Do potemnělého Bojiště poté zahrála známá filmová melodie, a když se na obří projekci objevil Vinnetou, bylo jasno. "Rudý bratr" nebyl sám, oproti první podkrkonošské návštěvě s ním přijela rovněž Marie Versini, představitelka Nšo-či. Přijetí bylo velmi vřelé a srdečné. Vždyť kdo z nás neviděl klasické filmy hned několikrát? Jen je otázka, zda si dvojice skutečně odvezla domů darovaná štěňata...

Indiánskou atmosféru nenarušil ani folkový bard Wabi Daněk. Do rána bylo sice ještě dost času, přesto si s ním s chutí lidé zazpívali "Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích".

To už se program na hlavní scéně pomalu blížil do finále a zbývalo odškrtnout poslední dvě položky. Zpěvačku Natachu Atlas, která dle vyjádření pořadatelů ve festivalovém samizdatu vytváří hudební mosty nad kulturními propastmi, na úplný závěr pak další českou klasiku Jasnou páku.

text: Tomáš Rumler, foto: Ondřej Kudela