LIVE: Jazz, elektronika a smyčce Jaga Jazzist

JAGA JAZZIST
Lucerna, Praha
4.10. 2013

Koncert Jaga Jazzist sliboval nevšední zážitek - kapela jsou inovátoři, kteří se nebojí kombinovat moderní jazz s prvky rocku a stojí na elektronické straně vlny na jejímž akustickém konci jsou švédští E.S.T. Autorský rukopis jádra celého uskupení, bratrů Larse a Martina Horntveth, je celkem snadno rozpoznatelný svou zasněnou náladou a neobvyklými harmonickými postupy. Nejen z těchto důvodů je spojení jejich hudby se symfonickým orchestrem logické stejně jako lákavé.

Velký sál Lucerny překvapil spíše komorní atmosférou - na ploše byly v řadách rozmístěny židle a ani kousek po osmé se nedalo říci, že by bylo narváno. Hudebníci z orchestru Filharmonici města Prahy se objevili spolu s norskými experimentátory kousek po půl deváté a díky kombinaci čistého zvuku, decentní práci osvětlovače a slavnostnímu naladění takřka okamžitě vytvořili strhující atmosféru.

• FOTOREPORT: Jazzoví Vikingové Jaga Jazzist dobyli přeplněnou Lucernu

Prvním dojmem byla bezpochyby kompaktnost a kvalita aranží. Na rozdíl od řady symfonických projektů, (hlavně rockových kapel, kde doprovod orchestru zní často nepřirozeně a zbytečně), nebyla v aranžích, které jsou také dílem hudebníků z Jaga Jazzist, ani jediná nota zbytečná. Místy dostala prostor jak kapela samotná, kdy se orchestr utišil, tak naopak vynikly pasáže, kdy si daly oddech syntezátory, elektrické kytary a bicí (třeba v úvodu kompozice Toccata) a všechna pozornost padla na symfoniky. Druhým dojmem byl respekt k nastudování - kapela zkoušela s orchestrem zřejmě jen pár dní, přičemž výsledek působil spíše jako výsledek několikatýdenního intenzivního zkoušení.

Symfonický doprovod zněl maximálně přirozeně a i u skladeb známých ze studiových alb se zdálo, že smyčce a dechové sekce byly na pozadí odjakživa. Větší počet hudebníků také dodal celkovému zvuku neobvyklou hutnost, zvuk se na publikum valil bez možnosti sebemenšího úniku a pohlcoval všechno, co mu stálo v cestě. Zvuk samotný byl výborně vyřešen, nedocházelo k žádnému nechtěnému zkreslení, všechny nástroje byly perfektně slyšet a ozvučení bylo velice citlivé i k celkové dynamice zvuku na podiu.

Jednotlivé skladby snad ani nemělo smysl uvažovat jako samostatné části. Ačkoliv byly oddělené krátkými a povětšinou i vtipnými komentáři bubeníka Martina Horntvetha, dávaly dohromady jednu velkou koláž, v rámci které se převalovaly energické a pozitivní pasáže se zádumčivějšími až temnějšími (třeba finální Touch of Evil). I z hlediska harmonie a přístupu k melodiím se hudba neustále přesouvala z jednoduchých a chytlavých témat ke složitějším a rytmicky rafinovaným postupům a zase zpátky. Na pozadí vždy bezchybně tepala rytmika, skvělá práce bubeníka byla podpořena basovými linkami hranými buď na basu, nebo na syntezátory.

Na lidech bylo vidět, jak se do hudby postupně dostávají a jak čím dál víc dávají průchod jejímu prožívání - v závěru koncertu se pohupovala nejedna hlava a došlo i k nápaditým tanečním kreacím před pódiem. Závěrečný potlesk, na který si stoupla takřka celá Lucerna, byl odpovídajícím ohodnocením celého koncertu, a tři přídavky, s nimiž se Jaga Jazzist vrátili, byly odpovídající reakcí na vřelé přijetí. Norští nájezdníci tak zase jednou dobyli Prahu.

text: Jiří Kalous, foto: Jitka Říhová