LIVE: Peter Gabriel přenesl rok 1986 do současnosti

PETER GABRIEL
O2 Arena, Praha
10. 10. 2013

Vzpomínat na pětadvacet let starou nahrávku může zavánět melancholií a pocitem, že umělec už nemá už co nového nabídnout. Středoevropanům to může být jedno, spíš mohou jásat, že hudební klenot So mohou slyšet živě, protože doba vzniku desky - rok 1986 - patřil v Československu do etapy normalizace, kdy se k nám západní umělci dostali jen výjimečně. Navíc So je nadčasová deska, která hudebními odborníky bývá vždy zařazována do nejrůznějších výběrů nejlepších popových alb vůbec. Aby byla autenticita co největší, s Gabrielem jedou turné i jeho tehdejší spolupracovníci: bubeník Manu Katché, kytarista David Rhodes a basista Tony Levin.

Je zvykem, že téměř každá světová hvězda se naučí pozdrav v řeči země, kde zrovna vystupuje. Peter Gabriel zašel ještě dál. Prvně se na podiu objevil, aby v lámané češtině představil příchozím program, který pro ně připravil. Svou show muzikant rozdělil do tří částí. První akustická začala zvláštně při téměř plném osvětlení hokejové haly nedokončenou novinkou s pracovním názvem OBUT. Obecně lze prohlásit, že akustické pojetí staré písně zcivilnělo a sebralo jim retro háv. Pro koho je zvuk osmdesátých let až příliš zastaralý nebo nelibý, přišel si tak na své. Například u studiové verze Shock the Monkey je díky usvědčujícím syntezátorům hned patrné, do které dekády spadá její vznik. V živém akustickém provedení se to ztratilo.

Po písničkářsky laděném úseku přišla "elektrická část". Zpěvák připravil i několik songů s agresivnějším aranžmá a stroboskopickými světelnými efekty (např. Digging In The Dirt), kde se připodobnil tvorbě Davida Bowieho z druhé poloviny devadesátek. V rozporu s nabízenou show ukázněné publikum sedělo jak na šansonovém koncertě. Ve druhé třetině zazněl Gabrielův první sólový hit Solsbury Hill, který část diváků poprvé zvedl ze židlí. Paradoxně jeden z největších hitů britského umělce v celkovém setu vyčníval díky své popové plochosti.

• RETRO: Peter Gabriel interview - Z tichého človíčka řvoucí umělec

V třetí pasáži Gabriel kompletně přehrál album So. Zde dostali velký prostor i vokalistky Jennie Abrahamson a Linnea Olsson, a to nejen v baladě Don't Give Up, kde Jennie zastoupila hlas Kate Bush. Nejvíce lidé reagovali na legendární Sledgehammer, kdy se někteří odvážlivci odhodlali jít před pódium a užít si svého idola v blízkosti několika metrů. Gabriel dodržel i pořadí písní z desky, a tak po dynamické pecce následovala éterická již zmíněna Don't Give Up, kterou slavný Brit překvapil zakončil v rytmu reggae. Další resuscitace sedících Pražanů nastala v závěru základní části při skladbě In Your Eyes, kdy si publikum začalo uvědomovat, že se blíží konec a je poslední možnost si koncert užít.

Čtvrtou neavizovanou částí byly dva přídavky. Na závěr zazněla angažovaná protirasistická Biko, kde Peter Gabriel jasně dal najevo, že není klasickým popovým umělcem. Přerostl svou původní kapelu Genesis a má jasný světonázor, s jehož propagací to však nepřehání jako například Bono. Ve tváři třiašedesátiletého umělce člověk těžko najde toho pána z úžasných klipů více než dvacet let starých. Přesto hlas a taneční pohyby Gabriela jasně prozradí. V Praze na něj čekala plná hala a on jí bez zaváhání dal to, co si přála a zasloužila.

Setlist: OBUT, Come Talk to Me, Shock the Monkey, Family Snapshot, Digging in the Dirt, Secret World, The Family and the Fishing Net, No Self Control, Solsbury Hill, Why Don't You Show Yourself, Red Rain, Sledgehammer, Don't Give Up, That Voice Again, Mercy Street, Big Time, We Do What We're Told (Milgram's 37), This Is the Picture (Excellent Birds), In Your Eyes,The Tower That Ate People, Biko

text: Daniel Maršalík, foto: Martin Chochola (musicserver.cz)