RECENZE: U Sleigh Bells převzal pop kontrolu nad noisem

SLEIGH BELLS
BITTER RIVALS
Mom + Pop
10 trax / 29:26

Tracklist: Bitter Rivals, Sugarcane, Minnie, Sing Like a Wire, Young Legends, Tiger Kit, You Don't Get Me Twice, To Hell with You, 24, Love Sick

Jak kytarista Derek Miller, tak zpěvačka Alexis Kraus se již dříve nechali slyšet, že na Bitter Rivals můžou fanoušci očekávat zásadnější posun. Po brutální hitovce z předchozího alba se sympaticky rozmazleným videoklipem Comeback Kid, která dle jejich slov znamenala zásadní zlom, se skutečně uchýlili k poněkud klidnějšímu, optimističtějšímu a téměř až dospělejšímu zvuku a přístupu. Tam, kde zábavně tlačili na pilu, mixovali hlava nehlava protichůdné vlivy, se tady umoudřili. Otázka je, jestli to ale byl krok správným směrem.

Hned první Bitter Rivals je ještě energickou a divočejší skladbou Sleigh Bells, jak je z minulých desek známe. Výborná je na ní hlavně naléhavá Alexis Kraus s apelativními hesly jako "be not afraid" a odvázaným retro závěrem. Dokonce má i "odpovídající" videoklip. Tenhle silný start ale slibuje něco, co následně nepřichází. Z následné lehké letargie probírá až Sing Like a Wire, která je zase o něco odvážnějším kouskem, téměř připomínající vypjaté hysterie Alice Glass z Crystal Castles. Ten z té učesané šedi, kde ony pro Sleigh Bells typické zvukové experimenty ustupují do pozadí melodiím (viz otravně pozitivní a juchavá Young Legends), vyčnívá asi nejvýrazněji.

Většinu alba tvoří monotónnější, pohodovější a velmi zaměnitelné písně. You Don't Get Me Twice, To Hell With You a 24 jsou dokonce natolik stejné, že přechod mezi nimi je takřka neznatelný, jako by šlo o stále stejnou píseň. Když má něčí řadovka jenom půl hodiny a i tak stihne ve svém závěru ukolébat ke spánku nedostatkem svěžesti, invence a nápadů, není něco v pořádku.

Škatulky, do kterých se tohle uskupení obvykle zahrnuje, jsou tzv. noise pop a (samozřejmě) indie. Pravého a nepřikrášleného noisu u nich ale příliš nikdo neočekává, jsou ve své podstatě celkem krotkou a poslouchatelnou kapelou, která využívá prostě jen trochu pocuchaných zvuků na efekt. A to i přes jejich stylizaci do rebelů, v níž byla naštěstí vždycky cítit ironie a hlavně sebeironie - a ta je zachraňovala od trapnosti. Právě v tomto ohledu na novince ubrali a tváří se možná až moc neutrálně a oproti dřívějším počinům tradičněji, vážněji. A zrovna u Sleigh Bells je to škoda, zbytečně se tak zapasují do jednolitého proudu dalších podobných kapel.

BEST TRAX: Bitter Rivals, Sugarcane, Sing Like a Wire
ZKUS TAKY: Crystal Castles - II, M.I.A. - Matangi, Grimes - Visions

Lucie Malá
4/7