LIVE: Lucie muzikál Větší než malé množství lásky nezachrání

VĚTŠÍ NEŽ MALÉ MNOŽSTVÍ LÁSKY
Hudební divadlo Karlín
1. 11. 2013

Tvůrci muzikálu Větší než malé množství lásky neponechali nic náhodě. Vystavět dílo na všeobecně oblíbených a takřka zlidovělých skladbách jedné z nejúspěšnějších domácích kapel posledních dvaceti let a angažovat herce zkušené i ty aktuálně provařené z televizní obrazovky je tahem téměř geniálním. O úspěchu, přinejmenším tom komerčním, bylo tedy rozhodnuto už dlouhé měsíce dopředu. Vždyť středobod muzikálu, tedy repertoár Lucie, je skvělým prodejním artiklem. Tím spíš v době, kdy se kapela poslední měsíce opět dostala do popředí zájmu v souvislosti s připravovaným turné. Dokonale tak zafungoval synergický efekt - skladby kapely "prodají" muzikál a muzikál "prodá" turné Lucie .

Jsou to právě skladby čtveřice Koller - Kodym - Dvořák - P.B.Ch, jež drží dílo s libretem Tomáše Belka nad vodou. Zhruba patnáctka písní je pečlivě instrumentálně nastudovaná a funguje sama o sobě. Nadchne zejména pestrost interpretace. Klasické rockové vypalovačky jako úvodní Krev a r'n'r (nápaditá paralela s tradičním začátkem koncertního setu kapely) přibíjí svým hutným podáním do sedaček, naopak balady jako L'aura nebo Všechno ti dávám vyzní díky bohaté a netradiční instrumentaci ještě více poetičtěji než v originále. Fanoušek kapely, který by na muzikál šel pouze s vidinou hudební složky, tak bude ukojen. Samotné ztvárnění, byť se v diskuzích objevoval komentář, že "Lucie by se přece nepodepsala pod nějakou sračku", je však eufemisticky řečeno velmi rozpačité.

Samotný děj je vystavěn vcelku jednoduše a nenáročně. V hlavní dějové rovině se protíná příběh zaměstnance tiskárny Daniela (Václav Noid Bárta, v alternaci David Kraus) a mladé dívky Lucie (Emma Smetana, v alternaci Bára Poláková), jemuž retrospektivně přihlíží policajt Boris (Lukáš Vaculík, v alternaci Karel Roden). Daniel vypráví, jak se s Lucií seznámil, jak se do sebe zamilovali, jaké překážky jim stály v lásce, co vše spolu zažili a příběh plynule přechází k závěrečnému rozuzlení.

Do toho se v mnoha vedlejších rovinách představí Danielův parťák Jáchym (Martin Písařík, v alternaci Pavel Liška), rodina Daniela a jeho přítelkyně Andrey a šéf tiskárny (Václav Vydra, v alternaci Jiří Korn). Vedlejší dějové roviny však často nedávají žádný smysl a některé z nich jsou účelovými odbočkami kvůi propojení skladby a děje. Muzikál jako celek tak ve finální podobě působí neskutečně přeplácaně. Vždyť v jakém jiném díle se potká famílie s křiklavě barevnými parukami, indiáni, ústav plný bláznů, tancující cukroví medvídci, kosmičtí zajíci a kočky s neonově svítícima očima a ušima, mluvící talíř v nadživotní velikosti, dvoumetrová záchodová mísa a k tomu všemu umělecké vizualizace, interakce s diváky a prvky one-man show? Skoro se zdá, že tvůrci uvažovali ve stylu "Je jedno, co se na jevišti děje a jaký to má smysl, hlavně že se něco děje a je toho hodně." Kdepak, méně je někdy více.

Podobně jednoznačně a přímočaře jako děj - místy až zbytečně do extrémů - jsou vykreslené i charaktery postav: šéf tiskárny jako samolibý, vilný a slizký narcis s blonďatým přelivem a kýčovitým fialovým kvádrem, tajemná a nepřístupná Lucie , kterou v životě potkaly snad všechny myslitelné osobní katastrofy nebo nenapravitelný moula a dobrák Jáchym; to vše je divákovi servírovano pod nos až příliš násilně.

• Lucie interview: Návrat jsme řešili už pár let zpátky

Podobně násilné jsou i časté vtipy, či spíše pokusy o vtip. Děj je humorný zhruba na úrovni poslední tvorby Zdeňka Trošky a těmi největšími řachandami jsou stokrát omleté gagy (např. když šéf tiskárny dostane cukroví s marihuanou a diváctvo má prču z jeho omámení) a zejména samoúčelné vulgarismy. V tomto "exceluje" hlavně policajt Boris, jenž si v žádném telefonickém hovoru neodpustí oslovení ve stylu "ty demente, to si děláš kozy" atd., vygradované zmínka o Danielově kapele s návem Prdel či Jáchymova story o sexu s "fakt, ale fakt tlustou holkou". Mimochodem to prý vypadá, jako když vás spolkne oliheň a vy se zoufale snažíte dostat k dennímu světlu. Je zvláštní, že jde přesně o ten typ estrádního humoru, kterému se členové Lucie sami vždy vyhýbali...

Vedle již zmíněné hudební složky lze naopak pochválit také některé taneční choreografie a "artistické prvky", příjemný a uvěřitelný herecký i pěvecký výkon Emmy Smetany a zvolené skladby Lucie, mezi nimiž nechybí největší pecky (Pohyby, Amerika, Sen, Dotknu se ohně, či Kollerova Chci v tobě spát), ani méně známé kousky (Hvězda, Vyčůrat, pomodlit spát). Plusem budiž také fakt, že Martin Písařík a Václav Vydra dostali pro své pěvecké (ne)umění jen minimální prostor.

Větší než malé množství lásky je sice osobitým, avšak oproti původním očekáváním pouze dalším z řady standardně neslaných, nemastných počinů. Zdejší muzikálovou kulturu nijak nepozvedne, své místo si i tak jistojistě najde. {vypnoutlink:Korn}

text: Petr Adámek, foto: Hudební divadlo Karlín / David Kraus