LIVE: Poctiví White Lies potvrdili, že kytarová hudba neumírá

Vydáno 18.11.2013 | autor: redakce

Letošní podzim je koncerty doslova nabitý. Kdo se snažil, měl během víceméně jednoho týdne šanci vidět třeba Hurts, Placebo, Biffy Clyro (nebo Crystal Fighters), Toma Odella a White Lies. Vyniknout v téhle záplavě akcí není jednoduché. Povedlo se to právě White Lies, kteří přijeli předvést svoji novou desku Big TV?

LIVE: Poctiví White Lies potvrdili, že kytarová hudba neumírá LIVE: Poctiví White Lies potvrdili, že kytarová hudba neumírá

Whitelies 16WHITE LIES
Lucerna Music Bar, Praha
17. 11. 2013

Ano i ne. Jednoznačně lze říct, že ač to byl koncert nejmenší ze všech jmenovaných, fanoušci se nenechali zahanbit a se svým vousatým idolem Harry McVeighem odzpívali značnou část refrénů. Harry sám zpíval sebejistě, nerozpakoval se, jednoznačně tahal za nitky celého večera a publikum zaplněného Musicbaru dělalo přesně to, o co si v daný moment řekl.

Kapela přijela především proto, aby představila novinku Big TV. V setlistu se dostalo nové desce stejného prostoru jako debutu, uzpozaděna byla druhá deska Ritual, zazněl také jeden cover: I Would Die 4 U od Prince. Nové věci naživo působí dobře, ovšem sex-appealu songů z debutu se bohužel nevyrovnají.

Jestli White Lies na něčem nešetřili, byla to světla. Nebyla sice tak dominantní jako třeba u již zmíněných Biffy Clyro, ale na prostor malé Lucerny i tak velkorysá: LED panely za celou kapelou, sunstripy kam se podíváš, obrovská nosná konstrukce se vším dostupným, lasery a několik osvětlovačů, kteří to všechno ovládali. Kapela se právě kvůli rozměrné nosné konstrukci na světelnou techniku musela vejít na poměrně malý prostor, který zpravidla bývá vyhrazen pro předkapelu - působila však o to kompaktněji a rozhodně to nebylo věci na škodu.

Whitelies 03Whitelies 09

Je potřeba náležitě ocenit fakt, že všechno, co měli lidé včera možnost slyšet, bylo stoprocentně živé. White Lies si na pomoc počítače nepotrpí a žádný (byť sebemenší) playback se neodehrává. To je v dnešní době poměrně ojedinělý úkaz a je otázkou, co na to posluchačovo ucho, které je zvyklé na totální preciznost a ultra hi-fi zvuk. Tady se místo preciznosti hrálo na poctivost. Zvukově se White Lies nakonec s ne vždy zvukově příjemným Lucerna Music Barem poprali se ctí. I když úvodní To Lose My Life byla spíš zoufalá, zvukař se velice rychle s nastalou situací popral a další zaváhání nepřipustil.

Kytarová muzika neumře. Po tomhle "pražském týdnu" je to víc než jasné. Kuloáry a facebookem se hned po koncertě šířily zvěsti o tom, že šlo o koncert roku. Upřímně řečeno nebyli White Lies lepší než Biffy Clyro ani než Placebo. Byli jiní, skvělí a pocitiví. Rozhodně ale ostatní nesfoukli. Letos na podzim zatím není jasný vítěz. Počkejme si ve středu na The Sounds...

text: Martyn Starý, foto: Michal Kubala

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít