RECENZE: Keane bilancují své zářné včerejšky

KEANE
THE BEST OF
Universal Music
20 trax / 79:30

Tracklist: Everybody's Changing, Somewhere Only We Know, Bend and Break, Bedshaped, This Is the Last Time, Atlantic, Is It Any Wonder?, Nothing in My Way, Hamburg Song, Crystal Ball, A Bad Dream, Try Again, Spiralling, Perfect Symmetry, My Shadow, Silenced by the Night, Disconnected, Sovereign Light Café, Higher Than the Sun, Won't Be Broken

Písně na bestofce jsou poskládány chronologicky podle doby svého vzniku. Keane ponechali stranou jen ty úplně první singly, které později vyšly pouze v deluxe edici debutu Hopes and Fears. Zastoupena je tu právě až tato první deska, kterou spolu s kapelou uvedla ve všeobecnou známost neuvěřitelně chytlavá hitovka Everybody's Changing, díky níž se stali slavnými takřka přes noc. Není se čemu divit, v rámci žánru byli Keane špička - jejich hudba možná není pro každého, ale songy jako Somewhere Only We Know nebo Bedshaped přes veškerou možná až přehnanou něhu a uhlazenost patří mezi to nejlepší, co čtveřice udělala. A jen k máločemu je můžeme přirovnat.

Keane i po dvou letech, v roce 2006, ukázali, že dokáží na okouzlující prvotinu důstojně navázat. Vrchol kariéry měli už možná trochu za sebou, ale i tak se z následující řadovky Under the Iron Sea na bestofku dostalo celých sedm písní, což je přes polovinu původní desky. Zatímco Crystal Ball nebo Is It Any Wonder? jsou samozřejmostí, na Atlantic nebo Nothing In My Way už si dneska vzpomene málokdo. A za připomenutí stojí. Po nich je na bestofku znatelný určitý zlom - jakmile blok z Under the Iron Sea skončí, výběrové album začne ztrácet dech a půvab.

Pro většinu posluchačů totiž touto deskou vlastně skončili celí Keane. A písní sebraných z následujících desek Perfect Symmetry a Strangeland (plus tu najdeme song My Shadow z EP Night Train) je tady logicky zásadně méně. Dolů totiž nešla pouze popularita, ale hlavně kvalita tvorby kapely. Ta jako kdyby se nedokázala hnout z místa a na jednom místě přešlapovala - a zašlapovala - do země ono kouzlo a začala být únavná tím, čím do té doby v pozitivním smyslu vyčnívala. Možná za to mohly osobní problémy frontmana Toma Chaplina, personální změny v kapele, možná prostě nedostatek invence. Jisté ale je, že stejně jako jsou vatou a nudou druhá dvě alba Keane, obešli bychom se i bez druhé půlky bestofka, které je mimochodem beztak nesympaticky dlouhé. A to má deluxe verze ještě disk s dalšími osmnácti kousky a raritami.

Sestupnou tendenci nezvrátí bohužel ani dvě nové písně Higher Than the Sun a Won't Be Broken, ty celou tezi spíš potvrzují. Řazení je v tomto ohledu nešťastné, jsme díky němu bohužel při přehrávání alba od začátku do konce svědky celého postupného upadání a hořkého osudu dnes jedné už nepříliš vlivné kapely. A nezbývá než přitakat a uvědomit si, že zřejmě stojí stranou pozornosti celkem zaslouženě.

BEST TRAX: Everybody's Changing, Somewhere Only We Know, Crystal Ball
ZKUS TAKY: Coldplay - Viva La Vida, Snow Patrol - Eyes Open, Travis - The Invisible Band

Lucie Malá
4/7