Vydáno 13.12.2013 | autor: redakce
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale Wohnout hrají už sedmnáct let. Za tu dobu prodělali hudební i stylový vývoj, který by jim způsobil asi nemalý šok, kdybyste jim ho koncem 90. let předpověděli. Od bouřliváků a prvního alba Cundalla ušli dlouhou cestu až do Vencovského auly na VŠE k akustickému setu.
WOHNOUT
Vencovského aula VŠE, Praha
12. 12. 2013
Ačkoliv byl začátek koncertu ohlášen na sedmou, už od šesti hodin se před největším přednáškovým sálem VŠE hromadili návštěvníci. A protože se jednalo o prostředí veřejné Vysoké školy ekonomické, která patří pod vzdělávací instituce v kompetenci státu, nemohl si nikdo krátit čekání cigárem nebo alkoholem. V prostoru před aulou byly improvizovaně postaveny stánky s Birellem a s malinovkou pro všudypřítomné děti. Hlad mohli návštěvníci koncertu zahnat párkem v rohlíku, všechno ale museli zhltnout v předsálí, aby přednášková místnost zůstala čistá a použitelná i pro studenty, kteří zde v lavicích běžně sedávají.
Matěj a Honza Homolové, Fenek Steiner a Jirka Zemánek se v posluchárně objevili lehce po deváté a svůj akustický set odpálili jedním z největších hitů Ó, gramofon. Otočit se a rozhlédnout se po aule byl v tu chvíli zvláštní pocit. Kromě vrstevníků členů kapely, kteří na Wohnouty zřejmě chodí celých sedmnáct let, byla v sále i spousta mnohem starších lidí - padesátníci a několik šedesátníků. Skupina dříve typických fanoušků kapely ve věku 20 - 30 let byla v menšině. Zato dětí pobíhala všude kolem spousta. Skalní fanoušci kapely zřejmě založili rodiny a svoji oblíbenou muziku vštěpují i potomkům.
Z někdejších divochů se během sedmnácti let stali rodiče s rodinnou muzikou a rodinnými vtípky. Nikoho už nepřekvapí Matějovo pomlouvání Fenka "sehnali jsme ho se slevou" nebo uvedení písničky Sejko No Pí: "Už je tomu dávno, co nás naši sportovci poprosili, abychom jim složili hymnu. I stalo se. Ta písnička se jmenuje Sejko No Pí." Hraní prokládali veselými scénkami například o vzniku kapely před skladbou Našim klientům, kdy začal Honza Homolka hrát na kytaru, pak mu na ni Fenek Seiner bubnoval, Jirka Zeman se přidal na hmatníku a Matěj Homola přidal jednu ruku a zpěv. Další potvrzení, že Wohnouti jsou kapela složená ze samých skvělých muzikantů.
Speciálním hostem večera byl houslista Vojta Lavička známý z Gipsy.cz nebo z TV Metropol - ten se ke kapele přidal před skladbou Pedro se vrací a na pódiu zůstal až do konce koncertu. Základní hrací dobu uzavřela desátá hodina, písnička Rayda a standing ovation. Závěrečný proslov měl šestiletý chlapeček, který s kapelou strávil půlku koncertu na pódiu. Wohnout stojícímu publiku přidali ještě tři písničky a ve čtvrt na jedenáct už bylo v aule prázdno.
Posun kapely poznali zejména ti, kteří ji dlouho neviděli naživo. Z Wohnoutů se stala typická česká rodinná kapela. Změna to není k lepšímu ani k horšímu a se třemi pány z Vinohrad a s jedním z Věže je stále zábava. Akustické koncerty pokračují i na jaře, tak vezměte děti (nebo rodiče) a běžte se na ně podívat.
Setlist: Ó, gramofon, Zajíci na Měsíci, Sejko No Pí, Ševelení, Toubkal, Činely, Ježci, Zpěvák na inzerát, Padák, Ganga, Pepíčci, Našim klientům, Pedro se vrací, Voda v prášku, Popojedem, Gastrosexuál, Durová kovbojka, Bublina, Díky moc, Rayda // Čo poudala stara mama, Sólo pro mouřenína, Svaz českých bohémů
text: Hedvika Pajerová, foto: Stanislav Horný
0,00
čtenáři
hlasuj